Raná renesance
Raná neboli časná renesance v našich zemích se dá časově vymezit kolem roku 1492 (shodným s letopočtem objevení Ameriky), kdy z ruky vlašských kameníků, povolaných z Uher, vzešel portál zámku v Tovačově na Moravě a téhož roku i zámecký portál v Moravské Třebové, zřejmě dílo domácího kameníka, a rokem 1538, v němž stavba pražského letohrádku královny Anny zahajuje nástup skutečného renesančního umění. Souběžně s časnou či ranou renesancí totiž stále žije pozdní gotika a vydává až do počátku 16. století své nejskvělejší plody. Nový sloh se naopak teprve probojovává: záhy se ho ujímá pražská dvorní stavební huť Rejtova (Reidova) a jejím nejčastějším datovaným renesančním projevem z roku 1493 jsou okna Vladislavského sálu, tesaná patrně podle grafických vzorníků, rozšiřovaných tehdy již z Itálie za Alpy. Renesanci se pozvolna přizpůsobují i domácí mistři, ale vesměs jde prozatím stále jen o kamenické doplňky architektur, pojatých tradičním způsobem. Jsou to hlavně portály, okenní ostění a ojediněle i čela podloubí. Sloupy a polosloupy jakož i pilastry mají kanelované dříky s vloženými píšťalami, po celé výšce stejně široké, bez entáze, a jejich hlavice jsou tvořeny buď širokými blanitými listy, nebo - na nápadně tenkých dřících - se skládají ze stylizovaných akantů a květů a kladí se nad nimi většinou nezalamuje. Spíše jen jako zajímavá epizoda se v 16. století objevuje tzv. románská renesance. První na ni v roce 1921 poukázal profesor Vojtěch Birnbaum a pokusil se vyložit ji jako hledání východiska nových tvůrčích možností v románském slohu v okamžiku, kdy pozdní gotika dožívala a skutečná renesance ještě nevstoupila na zdejší půdu. Jak se zdá, s projevy románské renesance se setkáváme nejen v kombinaci s gotikou, ale i později, během druhé poloviny 16. století. Je tvarově stejně neobvyklá jako v 18. století tzv. barokní gotika, i když nesrovnatelně méně významná. Jako nejcharakterističtější její ukázka se zpravidla uvádějí tordované polosloupky a svazkové sloupky s krychlovými hlavicemi ve funkci patek v průjezdě staré hradní brány v Jindřichově Hradci, ještě nedávno považované za skutečně románské. Avšak téměř ještě výraznější příklady se našly např. v mázhauzech mešťanských domů v Polné, rovněž s "románskými" krychlovými hlavicemi, opakovanými v převrácené poloze vždy jako patka téhož sloupku. Vrcholná renesance
Vrcholná renesance trvá od r. 1538 až do sedmdesátých let 16. století. Letopočtu 1580 se užívá spíše jen jako orientačního mezníku pro konec vrcholné a začátek pozdní renesance. Ve štítech, jejichž existenci si vynucíjí vysoké střechy, ale i v atikách, kryjících často střechy skloněné opačně, do středu, se uplatňují dva směry.