Název se odvozuje z francouzského slova maniére - způsob a někdy také z latinského manus - ruka, protože v manýrismu jde o jistý druh eklekticismu - o manýru, vnější formální dokonalost a zručnost, vycházející z přejímání způsobů, tvarů a motivů již úspěšně vyzkoušených jinými umělci na jejich - slavných - dílech. Avšak zatímco tyto tendence jsou lépe postižitelné a odlišitelné v malířství a sochařství (u nás např. v tvorbě nizozemských umělců za císaře Rudolfa II.), v architektuře se zatím nedošlo k jednoznačnému hodnocení a to tím spíše, že manýrismus přesahuje až do mnohotvárného období druhé, ne-li ještě i třetí čtvrtiny 17. století (uslyšíme o něm ještě v následující kapitole u raného baroku). Ačkoli k pojmu manýrismus lze přičíst např. nahrazování triglyfů v kladí konzolami, svislých architektonických článků, sloupl, polosloupů nebo pilastrů, figurami a hermami, pronikání klenáků v portálech do kladí apod., zůstaneme pro zjednodušení u společného výčtu znaků pro celé údobí, ohraničené zhruba roky 1580 - 1620. Podíl holandských a německých vlivů a zabarvení pozdní renesance je patrný především v přemíře ornamentu. Ve sgrafitu kromě geometrického členění (zejména prázdnými obdelníky) nabývají obliby figurální motivy jak alegorické, tak s tématikou z antické mytologie nebo historie, ale i náboženskou, čerpající hlavně ze Starého zákona (velmi časté výjevy z příběhu o Samsonovi). Města
Se šlechtou nejen hospodářsky, ale i vnější reprezentací soutěží města a samotní měšťané, teď zhusta erbovní, s právem užívat erb (jak dosud dokládá množství renesančních náhrobků. Vizitkou města se stávají radnice a vysoké městské věže, spoluvytvářející dodnes siluetu města, stavěné buď u radnice, nebo u hlavních kostelů. Přibývají novostavby humanisticky zaměřených škol (s různými i latinskými a řeckými průpovídkami na fasádě nebo na portále), špitály, masné krámy (nejčastěji bazilikální dispozice s uličkou ve střední vyšší, shora z boků osvětlené části a s krámci v nižších postranních částech, otevřenými z obou stran do střední komunikace), dále pivovary, lázně, mlýny, vodárny - v podobě věží u mlýnů a v městských hradbách, ale především desítky a sta měšťanských domů. Domy, zejména po častých a nejednou katastrofálních požárech, jež bývají i později mezníkem ve stavebním a slohovém vývoji města, se důkladně přestavují, třebaže většinou zachovávají hloubkovou dispozici, danou existující gotickou parcelací. Jindy se parcely zakoupením dvou sousedních domů (nebo jejich spálenišť) spojují a jejich průčelí (pokrytá jako všechny ostatní tou dobou malbami nebo sgrafitem) vrcholí v tom případě dvěma štíty vedle sebe. Typickým doplňkem vnějšku jsou především nárožní mnohoboké nebo válcové arkýře.