Mezi další předpisy patřil zákaz vycházení z domu po osmé hodině večerní, zákaz najímání bytů( bydlet směli jen v podnájmech). Zapovězeny jim byly vinice a restaurace, biografy, divadla, koncerty i většina „normálních obchodů. V tramvajích byl Židům vyhrazen jen poslední vagón. Nesměli opustit hranice města, ve kterém byli přihlášeni k pobytu. Nesměli být členy žádných spolků. Návštěva škol byla vyloučena. Sňatky mezi Židy a ostatními občany nepřicházely v úvahu. Židovský majetek byl zabavován a arizován. To byl však jen začátek.
První transport do Terezína, kde byl zřízen jakýsi přestupný koncentrační tábor pro Židy z protektorátu, odjel z Prahy 24. 11. 1941.Jeho účastníci byli soustředěni v dřevěných boudách, kde je ostříhali, zkontrolovali podle seznamů a zbavili posledních zbytků jejich věcí, které si s sebou do transportu přinesli. Pobyt v Terezíně většinou netrval příliš dlouho, přijížděli nové a nové transporty a odváželi Židy dál, do Osvětimi. Tady na ,,proslulé vykládací rampě, rozdělovali přivážené vězně na ty, kteří šli rovnou na smrt a na ty, kteří mohli ještě pracovat a prodloužit si tak život o pár dnů, týdnů či měsíců…
Jedna z mála možností, jak uniknout válečnému peklu byla emigrace. Vzpomeňme, kolik našich slavných spisovatelů a umělců, Židů, se tak zachránilo. Jenže útěk ven byl nebezpečný a nákladný. Z přibližně 118 00 židů žijících na území Čech a Moravy před rokem 1939 se asi 26 000 podařilo uniknout do zahraničí. 87 000 jich zahynulo. Z koncentračních táborů se jich vrátilo pouhých šest tisíc, ještě k tomu necelých, a nepřežilo jich zhruba 6 milionů.
Člověk by řekl, že takové viditelné násilí nelze popřít. Přesto roku 1948 publikoval francouzský fašista M. Bard‘eche knihu „Norimberk neboli Zaslíbená země, v níž psal o údajném falšování historie během procesu s nacistickými válečnými zločinci v Norimberku ( listopad 1945- říjen 1946). Podle Bard‘echeho válku zavinili sami Židé, a proto není důvod s nimi soucítit. Válečných zločinů se prý nedopouštěli nacisté, kteří vedli obrannou válku, ale spojenecká vojska. Fotografie obětí z koncentračních táborů byly označeny za nevěrohodné. K masovému vyhlazování Židů prý nedošlo. Rovněž plynové komory údajně neexistovaly, plyn totiž sloužil k dezinfekci a jednotlivá úmrtí způsobil válečný nedostatek potravy a epidemie. Tato kniha se stala modelem pro další tituly, které označovaly nacistickou genocidu za výmysl, zlehčovaly její rozsah, případně zastírali vinu nacismu na protižidovských zvěrstvech. Uvedené tendence dostaly v historii název ,,osvětimská lež.