Dnes je popírání genocidy Židů, stejně jako šíření antisemitických názorů, v mnoha zemích trestné.
Ptám se sama sebe proč. Jakým právem se mohli nacisté takhle chovat?! Copak je ,,rozdíl“ ve vzhledu, čímž se myslí pouhá barva vlasů či tvar nosu, pádný důvod k zabíjení? Kolik lidských životů bylo nesmyslně zničeno, drasticky a bolestivě změněno ztrátou svých blízkých! Běhá mi mráz po zádech při pouhém pomyšlení na to, jakou moc má závist. Sobectví a nepřejícnost. Strach a předsudky. Jsou to snad mocnější zbraně než samopaly a co víc, skrývají se v každém z nás. Horoucně si přeju aby už nikdy, nikdy nevyrazily na povrch v takové míře jako tenkrát…..
Přece to byli a jsou stejní lidé jako já, jako my. Nemohlo být nic horšího, než co postihlo židovské občany za druhé světové války. Přesto se jim podařilo něco úžasného. Přímo před očima nacistů, kteří jejich národ odsoudili ke zkáze, dokázali, že zničit jeden život je možná snadné, ale zničit Židy jako takové je nemožné. Statečnost, s jakou odolávali a hluboká víra, která jim byla oporou v těch nejtěžších chvílích je jedna z nejobdivuhodnějších věcí, se kterou jsem se ve svém životě, ač nepřímo, setkala.

použitá literatura: Dějiny 20.století, Jan a Jan Kuklíkovi, 30.6.1995, SPL-PRÁCE, ALBRA
Československo 1938-1945, Pavel Augusta-František Honzák, 1995, Albatros
Židé-dějiny a kultura, soubor autorů, 1997, KLIMENT A MRÁZEK
sešit na dějepis, rok 1999/2000.