Nerudova ulice
V domě U Dvou slunců (č.47) vyrostl a pracoval básník, spisovatel a novinář Jan Neruda, který zvěčnil stovky obyvatel Malé Strany v knize Povídky malostranské.
Až do roku 1770, kdy bylo zavedeno číslování, byly pražské domy označovány domovními znamení. Domy na Nerudově ulici vynikají právě těmito domovními znameními, především Červený orel (č.6), U Tří housliček(č.12),v němž byla zřízena restaurace, získal své znamení kolem r. 1700, kdy tu bydlela rodina houslaře, U Zlaté podkovy (č.34), Zeleného raka (č.43) a Bílé labutě (č.49). V mnoha domech jsou dnes kavárny, vinárny a hospod.
V Nerudově ulici stojí také několik velkých barokních paláců – například Thunovský palác (č.20), dnes sídlo italského velvyslanectví, a Morzinský palác (č.5), v současnosti rumunské velvyslanectví. Průčelí Morzinského paláce zdobí dvě obrovské sochy Maurů podpírající půlkruhový balkon. Další působivé průčelí patří teatinskému kostelu Panny Marie. Obloukem přes Hradčanské náměstí se dostaneme k Loretě.





Loreta
Srdcem komplexu je kopie domku, který prý patřil P. Marii. Svatá chýše byla v r. 1661 obestavěna ambity a o šedesát let později dokončil K. I. Dienzenhofer hlavní průčelí. V barokní věži je umístěna zvonkohra s 27 zvonky, kterou v r. 1694 sestrojil pražský hodinář Petr Neumann. V objektu najdeme i Loretánský poklad: většina z nich pochází ze 16. až 18. století. Vrátíme se zpět na Hradčanské náměstí, kde procházka končí u Matyášovy brány z roku 1614. Průvod směřoval ke katedrále.


Katedrála sv. Víta
Zde bylo završení celé Královské cesty a korunovace krále
Práce na této nejvýznamnější dominantě města začaly v r. 1344 na příkaz Karla IV. Prvním architektem byl Francouz Matyáš z Arrasu, po jeho smrti pokračoval Petr Parleř. Chrám má však čtyři etapy výstavby. První je už v 10. století, kdy zde byla postavena románská rotunda, poté v 11. století Bazilika a ve 14. století gotická katedrála. Dnešní podoba pochází až z přelomu 19. a 20. století, kdy byla katedrála dostavěna. Důkazem tak pozdní dostavby nám může být okno od Alfonse Muchy z právě zmiňovaného 20. století. V podzemí můžeme shlédnou hrobku, kde je uložen nejen Karel IV., ale i jeho čtyři ženy a ostatní králové. Chrám je ukázkou všech českých architektonických stylů.