S keltskou ekonomikou v první řadě souvisí způsob obživy, neboli v podstatě primární sféra hospodářství - zemědělství. To však samozřejmě není všechno, i když se tím zabývá většina lidí. U Keltů totiž pozorujeme i rozvoj sekundární sféry hospodářství, neboli průmyslu. O službách samozřejmě moc nemluvíme, i když to není tak zcela na místě, jelikož kupříkladu služby finanční byly na značné úrovni. Nyní však zpět k onomu průmyslu. O Keltech máme poměrně významné zprávy jako o zpracovatelích kovů. Zpracovávali nejen klasické železo a bronz, ale také se vrhli na barevné kovy. Co se podrobností k zpracování týče, lze poznamenat že používali emailéřské postupy a že oblíbené bylo tepání kovu za studena. Práci s kovem pak dovedli na takovou úroveň, že se o tom zmiňuji jako o umění.

Keltové však nebyli jen kováři. Věnovali se většině důležitých průmyslů a ve většině z nich předběhli svou dobu o nejméně sto let. Klasickým příkladem je potravinářský průmysl, jehož produkty byly vyhledávány i v Římě (zvláště pivo). Další charakteristikou ekonomiky je samozřejmě obchod. To, že Keltové obchodovali, je zcela jasné. S kým, to už méně. V prvé řadě mezi sebou vzájemně, jelikož území, na kterém žili bylo poměrně rozsáhlé. Za další jistě obchodovali s Římany, což je ovšem pochopitelné. Keltské umění:

Já osobně považuji umění za jeden z důležitějších projevů svébytnosti jednoho národa, či jedné kultury. Proto je tato kapitola podrobněji dělena (ne, že by to přispívalo k přehlednosti …).

Celé rozdělení je založeno na druzích umění a na ničem jiném. Jelikož je však v každé kapitole pojednáno pouze a jedině o tom kterém druhu umění, je na začátek vhodné podat několik všeobecných informací. Za nejdůležitější, nejklasičtější a také ve své době neobvyklý znak keltského umění je považována jeho abstraktnost. Ta se uplatňovala v podstatě ve všech uměleckých oblastech, dokonce i v takových, kde bychom to rozhodně nečekali, například v divadelním umění. Jedním z klasických pramenů, které nám podávají informace o keltském umění jsou mince. Ty nejklasičtější jsou původně přejaté od Římanů, jenže klasickým keltským způsobem upravené. Z původního portrétu se následně stává značně ornamentalistický obraz, ve kterém by Oktaviána Augusta hledal málokdo. Tím se dostáváme k dalšímu rysu keltského stavebního a výtvarného umění, k ornamentalismu (jde o různé, převážně geometrické útvary).


Keltské náboženství:

Keltské náboženství je, jako všechno keltské, zvláštní. Dost špatně se definuje, samozřejmě není jednotné a je prostě nestandardní.