Silný byl vztah Keltů k dubům, neboť často odolaly úderům blesků, jak říkali Keltové "nebeským ohňům " boha hromu Taranise. Duby symbolizovaly spojení mezi Zemí a nebeskými bohy. Ještě dnes v některých částech Skotska či Irska bývá strom určený k poražení dřevaři nejdříve uctěn smeknutím klobouku, pak je pokřtěn a požádán za odpuštění, že musí být pokácen. Teprve po této ceremonii je podříznut. Keltové uctívali mnoho bohů stromů, například boha dubu,boha buku, či boha šesti stromů. Od názvu stromů jsou také odvozena některá osobní či kmenová keltská jména, například irský Mac Ibar je v překladu syn tisu nebo Guidgen je v překladu syn dřeva či olše. Ke stromům se vztahuje i abeceda ,kterou Keltové později používaly - Ogam. Keltské stezky a cesty:

Při stavbách cest v pralesech hledali Keltové cestu, mezi řidšími porosty. Na březích řeka potoků či v místech, kde podle jejich nauky "zemské záření" vytvářelo prosvětlenější, méně zarostlé přirozené pralesní stezky. Toto záření (dnes známé jako geopatogenní zóny) se vyskytuje ve větší míře nad podzemními řekami, rudnými žilami a jeskynními prostory.Jeho působení se pohybuje mezi pozitivní a negativní polarizací. "Záření" působí nejen na vegetaci, ale i na zvířata a lidi. Keltové tyto mnohdy specifické projevy definovali jako démony a duchy vystupující z hlubin Země.Pro jejich detekci koncentrovaných míst a jejich polarizaci používali proutkaření,vyhledávali je proutkem z vrby, lísky nebo břízy. Přirozené pralesní stezky mají na svědomí i velmi rozšířenou pověru o nebezpečí rozcestí. Soudobí proutkaři potvrzují, že právě na těchto křižovatkách má "záření" pronikající půdou několikanásobnou intenzitu. Zároveň se v západních magických systémech používá křižovatek cest pro vyvolávání bytostí, stejně tak platí archetyp cesty, jako přirozené ochrany před astrálními negativními bytostmi. Toto "záření" vyhledávají také tažní ptáci, kteří na těchto přirozených křižovatkách nocují při pouti v hejnech. Keltové si všimli opakovaných přistání tažných ptáků na tyto aktivní místa, a vyvozovali z toho, že ptáci mají spojení s "mocnostmi" obývajících tyto místa. Také proto uctívali mnoho tažných ptáků, například labuť, kachnu divokou či čápa. Mimoto uctívali také skupinu zvířat tzv. psycho pompy, která byla průvodci duší, a prostřednictvím které navazovali spojení mezi světem živých a mrtvých. Do této skupiny patří jelenovití, koňovití, ale také havran,jenž provází mrtvé na jejich cestě. Dodnes se také zachoval v mnohých obcích zvyk,že lidé o svatotomášské noci(20.