října měsícem rákosu - Ngetal, který je zasvěcen skřítkovi plodnosti Robinu Goodfellowovi. Jeho barvou je trávově zelená. Říjen je obdobím přímé, pronikavé předvídavosti a obdobím získávání znalostí a schopností oddělit řád od neznáma. Jeho kamenem je opál a je zasvěcen bohyni podsvětí Hel. Listopad je od 25. listopadu měsícem černého bezu - Ruis, což je strom nadčasovosti, kdy se mladí i staří, život i smrt vyrovnávají. Jeho barvou je červená. Listopad je zasvěcen Matkám, třem bohyním, které personifikují trojnásobnou bohyni dívku, matku stařenu. Kamenem je topas. Prosinec -od 24. prosince měsíc břízy - Beith. je měsícem nových začátků a obdobím vypuzení špatných myšlenek a vlivů. Kamenem prosince je tyrkys. Keltské chrámy a svatyně:

Keltské chrámy jako stavby známe až od 3. století před Kristem, většinou postavené z kamene. Jejich vnitřní část, tzv. cella, má kruhovitý tvar a je obklopena sloupovím či ochozem, aby kolem chrámu mohlo obcházet procesí. Vnitřek chrámu byl vyzdoben cennými předměty, které byly zasvěceny božstvu. Keltové však poznali chrám až pod vlivem Římanů. V rannějších dobách používali ke svým obřadům posvátná místa, která byla pokládána za místa kde se bohové projevují intenzivněji, nebo jsou s tím místem nějakým způsobem spjati. Byly to různé hory, řeky a jejich prameny, lesy, studánky vřesoviště nebo neobydlené ostrovy. V době laténské byla posvátná místa kultovního charakteru vymezena plotem ohradou či příkopem a to zcela jednoduchým. Často to byl jen kus země, kde byl háj s posvátnými stromy či určitý strom, kůl nebo sloup, prostě místa zasvěcená bohům, kde se obětovalo. Jedním z takových míst byl například drunemeton, posvátný dubový háj, kde Druid konávali své obřady. Ke svým obřadům Keltové někdy používali obyčejné kameny. Většinou to bývaly masivní balvany , bud samostatně uložené - Menhiry, nebo sestavené - Kromlech. Kamenné tabule používali jako oltář, většinou do nich vyvrtávali mísovité prohlubně , kterých se používalo k obětování. Používalo se do nich zrno a ovoce, které sklidili, ale také do nich stékala krev obětovaných zvířat. K posvátným pramenům většinou Keltové chodili mísami, neumívali se vodou přímo z pramene, nýbrž ji nalévali do mísy, z níž se napili, a pak si opláchli tváře ruce. Kdyby si namočili ruce do pramene, považovali by to za svatokrádež. Pili a myli se obřadně, pociťovali to jako proměnu svého bytí. Válečnictví:

Keltové měli velice rozvinuté válečnictví. Používali nejrůznější druhy zbraní od loveckých tesáků, dýk nebo luků, přes nejrůznější meče až po těžké dvoubřité obouruční sekery.