V tu dobu je už všechno připraveno k svátečnímu jídlu. Dva pletené chleby tzv. chaly ( podle tradice musí hospodyně spálit každý kousek chaly, který přesahuje 1,66 kg celkové hmotnosti ). Jí se také hodně slanečků, zelné polévky,koláče z jablk a ananasu i šoulet, což je zapečený hrách a fazole s masem.
Na prahu nového roku při Roš Hašana bůh rozhoduje o osudu lidí. Zapisuje zlé do knihy smrti a spravedlivé do knihy života. Soud nad ostatními zůstává až do Jom Kipur. Lidé zpytují svědomí. Během bohoslužeb se hraje na šofar – trubku z beraního rohu – na znamení Abrahamova obětování beránka místo syna Izáka. Při Jom Kipur je zakázána veškerá práce a dodržuje se přísný půst. Pouze jeden den desátého měsíce tišri. Muži chodí v bílém rouchu. Židé se usmiřují, vyrovnávají dluhy, žádají o odpuštění. Proto se tomuto dni říká Den smíření.
Sukot je svátek stanů,sklizně, doba veselí. Začíná 15. Dnem měsíce tišri. Sedm dní bydlí lidé ve stanech jako synové Izraele, když šli z egyptské země. Uvědomují se, že jsou odkázáni na boží milosrdenství. Suka tedy stan je ze tří pevných stěn a střechou z větví, aby bylo vidět na hvězdy. Celá suka je vyzdobená dary pole. Uprostřed je stůl na jídlo. V dnešní době se stavějí na balkonech nebo zahradách. Jí se štrúdl, plněná zelenina, zapékané baklažány.
Chanuka se slaví na památku zázraku, který se stal ve znovuobnoveném chrámu ( po dobytí Jeruzaléma Judou Makabejským ). Ve džbánku pro hoření věčného světla nebyl téměř žádný olej, přesto ale hořel osm dní, během nichž stihli opatřit novou zásobu oleje. Proto je Chanuka Svátek světel. Na osmiramenném svícnu se postupně zapaluje každý den jedna svíce. Světla se nepoužívají, pouze obdivují. Při chanuce není zakázáno pracovat, jen po dobu hoření svícnu. Půst i chvalozpěvy jsou přísně zakázány. Lidé se radují, děti každý večer dostávají dárky a poslouchají biblické příběhy. Jí se vydatně a s chutí. Nesmí chybět smažená jídla ( symbol oleje), koblihy, bramborové placky tzv. latkes. Purim je nejradostnějším svátkem na památku vítězství nad Hamanem, oblíbencem perského krále Achašveroše. Ten chtěl nechat oběsit Žida Mordechaje a všechny perské Židy. Ester však Hamana opila při hostině, králi vše pověděla, a protože Mordechaj královi vždy skvěle sloužil, visel nakonec Haman. Židé o Purimu posílají svým blízkým dobroty, radují se. Převlékají se za maškary a žertují. Nikdo nesmí zůstat střízlivý.
Při Pesachu si celý židovský svět připomíná jednu z nejvýznamnějších událostí své historie – vysvobození z egyptské poroby a začátek svobodného života.