Kr.), z něhož vychází i moderní numismatické bádání, spatřily první mince světlo světa v Lydii v sedmém století př. Kr. V oné době se však na území budoucí nejmocnější říše starověkého antického světa - v Itálii (Řím) teprve vyvíjí první typy tzv. předmonetárních aes (mědí). Zde plnila funkci všeobecného ekvivalentu měď. Ta se zpočátku odlévala do kruhových forem a velké kruhové odlitky, většinou dělené na menší kusy, se tu větší, tu menší měrou užívaly buď k řemeslnému zpracování, nebo jako platidla. Tyto vzdálené předchůdce prvních římských mincí nazýváme aes rude (kusová / surová měď).

Další jen o málo mladší formou předmonetárních římských platidel je tzv. aes signatum, čili značená měď. Jak název napovídá vznikl litím na ploše měděných cihel již obraz. Často zde přichází býk (kráva), což bezprostředně poukazuje na předchozí všeobecný ekvivalent - skot. Od latinského výrazu pro skot - pecus pochází i označení pro peníze - pecunia a odtud vzniklo i české slovo peníz, peníze.

První římské mince byly opět lité a jsou označovány jako aes grave (těžká měď). Brzy po konsolidaci římské moci ve středomoří přejímá stát pro nové, nyní již ražené, mince vedle mědi a bronzu i zlato a stříbro.

Toliko in nuce jsme prošli obdobím vzniku peněz. Pokusili jsme se společně dopátrat jejich smyslu - proč vlastně peníze vznikly. Termín všeobecný ekvivalent by měl být dostatečně výmluvným.

Nebylo tomu tak ale vždy a všude, že peníz vznikl právě proto, aby se stal všeobecným měřítkem cen. Nemusíme chodit daleko. Čechy nepoznaly mincí, s vyjímkou krátké episody keltského mincování, až do desátého století po Kr. Říkáme-li nepoznaly mincí, máme tím namysli vlastní mince české. Podle zprávy arabského cestovatele Ibráhíma ibn Ja'kúba víme, že se v Čechách platilo na počátku 10. století jakýmisi jemnými šátečky, které se nehodili k ničemu jinému, než právě k placení. Bohatí prý jich mívali plné truhly a deset takových šátečků vyrovnalo se cenou denáru. Ibn Ja'kúb jmenuje kinšár namísto denáru, je to však pouze arabský výraz pro mince, které již byly nějaké to desetiletí v oběhu v sousedním Bavorsku a které znala západní Evropa od dob Karla Velikého (768 - 814) - pro denáry.



Čechy tedy měly všeobecný ekvivalent - jemné šátečky a přesto se jal Boleslav I. (935 - 972) někdy kolem roku 970 zarazit první české stříbrné mince - podle bavorského vzoru - denáry. Důvodem k tomuto počinu bylo především zvýšení prestiže relativně mladého, zato však mocného a bohatého českého státu a ambiciózního Přemyslovského panovnického rodu.