Numismatika. donedávna jedna z pomocných věd historických a nyní samostatná vědní disciplina dostává v Čechách svůj vědecký základ v době osvícenství, ač zájem o mince je velmi starého data. Tak například slavný italský středověký básník Francesko Petrarca (1304 - 1374) se snažil přimět k zájmu o antické mince Karla IV. (1346 - 1378) darem několika mincí, leč marně. Známé jsou naproti tomu rozsáhlé sbírky rudolfínské. Podivínský monarcha Rudolf II. (1576 - 1612) a dokonce už i jeho otec Maxmilián II. (1564 - 1576) měli obsáhlou sbírku antických mincí. Správci císařského "kunstkabinetu" Ottavio a Jacopo Stradové si přitom jako numismatici v dnešním slova smyslu nevedli špatně, nicméně zájem obou uměnímilovných císařů o starověké mincovnictví byl pouze povrchní a spíše sledoval současný módní trend příkladný pro období vrcholné renesance.

I v pozdějším období vidíme, že šlechtické sbírky mincí, vznosně nazývané mincovní kabinety, se stávají takřka módní samozřejmostí. Mnohé z nich posloužily později jako nenahraditelný zdroj studijního materiálu při vzniku prvních vědeckých prací o starém mincovnictví a to v době, kdy se stavěly pilíře, na nichž dnes pevně stojí naše numismatika.