Svými průkopnickými stavbami, ať byly jakkoli primitivní, vytvořil základy obou oborů. Byly to domy relativně pevné, s dosti dlouhou, asi dvacetiletou životností. Konstrukční finesy ještě příliš neovládali. Nicméně z primitivních domů dokázali vytvořit celé vesnice. Domy byly takřka všude stejné, lišily se od sebe pouze délkou. Zpravidla byly otočeny zadním štítem k severu, případně proti směru převládajících větrů, průčelím pak k jihu. Základní konstrukci domu vytvářelo pět řad kůlů zahloubených do země. Tři vnitřní řady nesly tíhu střešní konstrukce, vnější měly funkci opory pro obvodové stěny. Ty vznikly tak, že stavitelé mezi kůly propletli proutí a poté je omazali hlínou. Střechy byly snad doškové. Domy mívaly standardní šířku, danou konstrukčními možnostmi: 5,5 - 7m. Zato jejich délka se měnila v rozmezí od 20 do 45 m. Ta skutečnost je důkazem, že matriarchální rodiny, pokrevně spřízněné, žily společně, některé příbytky obývala jedna či dvě rodiny – matčina a dceřina, zatímco nejdelší domy náležely zřejmě početným společenstvím několika spřízněných generací (5 – 6 rodinám). Každá rodina měla svou vlastní pícku, zatímco sýpka, umístěná v jakési patrové nástavbě nad vchodem, bývala společná. A proč domy byly bez oken? Neolitici je neuměli do konstrukce zabudovat, hlavně však je neměli čím zasklít!

OBYDLÍ NEJVYSPĚLEJŠÍCH CIVILIZACÍ JIŽNÍ EVROPY A EGYPTA PŘED KRISTEM

Uvedeme si základní poznatky o mezopotamských, egyptských, římských a řeckých staveních.
Kolem roku 3700 před Kristem začíná bohatnoucí a rozrůstající se obyvatelstvo na jihu Mezopotámie stavět města. Objevily se první stavby z nepálených cihel sušených na slunci (vepřovic). Města měla ulice, v nichž stál jeden dům vedle druhého.Vybavení domů svědčí o vysoké kulturní úrovni jejich obyvatel. Dveřní otvory překrývaly klenbou malého rozpětí, která se mohla dělat bez skruže, pouze za přispění pomocníka. Okna na ulici zpravidla nebyla. V domech byly i lázně, mnohde s asfaltovými podlahami, protože asfalt se zde vyskytoval v přírodní snadno dosažitelné formě. Vznik městských států byl spjat s rozčleněním společnosti na panovníky, vůdce a na poddané. Král bydlel vždy v nějakém honosném sídle, které dávalo základy jeho moci. Jedním takovým královským sídlem byl palác v Mari postavený kolem roku 2500 před Kristem. Palác se rozprostíral na ploše pře dva a půl hektaru a měl více než pět set místností; byl střediskem administrativy a královské moci.