Jídelní příbor se skládal z nože a lžíce, k renesančním novinkám patřily vidličky se čtyřmi hroty. Velké vidličky či spíše vidlice sloužily k napichování a servírování jídla z podnosů na talíře. Porcelánové servisy se v této době používaly jen málo. Prostíralo se na cínových talířích nebo kameninovém nádobí. K zámkům patřily neodmyslitelně také zahrady. Ty měly pravidelný tvar a byly zdobeny plastikami (sochami), kašnami, vodotrysky, ozdobně stříhanými keři a stromy i bohatými květinovými záhony.
Většina měst měla svůj základ ve starších osadách. V době renesance se měnila jejich podoba, ale vznikala i města nová. Domy ve městech se lišily velikostí a výpravností. Zpravidla nejhonosnější stávaly na náměstí. Renesanční stavitelství ovlivnilo nejen podobu panských sídel a měšťanských domů, ale i řady dalších staveb, kostelů, masných krámů, pivovarů, které se ve městech dochovaly dodnes. Městské domy zůstaly v 16. století většinou úzké a dlouhé, protože byly postaveny na základech starších středověkých domů. Byly jedno- nebo dvoupatrové, zdobené různými štíty. Některé štíty bývaly nahoře rovné nebo zakončené ozubením, jiné jakoby poskládané z oblouků a polooblouků. Sgrafito se objevilo na měšťanských domech v podobě kvádříků, psaníček, ale i složitějších vzorů s postavami či rostlinnými výjevy. Bohatí měšťané si nechali stavět také nákladné portály u vstupních dveří. Dveře pak bývaly mistrovskou prací truhlářů, zdobené kováním včetně klepadla. Na střechy domů se používaly tašky nebo dřevěné šindele. A co bylo pod takovou střechou? Za vraty domu se nacházela prostorná síň. Z ní se vystupovalo do klenutých prostor přízemí, do sklepa a na dvůr. V přízemí domu bývaly řemeslnické dílny a kupecké krámy, obytné místnosti byly v prvním patře a doplňovaly je komory, spižírny a také záchod (prevet). Dům některých bohatých měšťanů se mohl přepychem rovnat šlechtickému sídlu. K zařízení místnosti patřila celá řada kusů nábytku. Byly to především truhly, které se stejně jako na zámku používaly k sezení. Byly vlastně předchůdkyněmi pozdějších pohovek. Pohodlná byla skládací křesílka se skříženýma nohama, mezi nimiž byla napnutá kůže nebo samet. Postele opatřené baldachýnem se závěsy stávaly ve „spacích komorách“, ložnicích. V bohatších rodinách byly závěsy brokátové nebo z jemného plátna. Přikrývky byly již tehdy prošívané. Díky přesnějšímu určení funkcí jednotlivých místností se objevily v době renesance i v měšťanských domech prostory sloužící výhradně jako kanceláře nebo pracovny.