Empír přetrvává jako stavební styl až do 19. století. V té době se v lidovém stavitelství stále více uplatňují pálené cihly. Výstavba nových zděných usedlostí souvisela s celkovým hospodářským a kulturním rozvojem. K zvýšení výroby cihel přispěl výnos z roku 1819, podle něhož se směly zhotovovat i na poddanských pozemcích. Např. v Polabí vytlačilo zdivo starý roubený dům už od konce 18. století. U této starší zděné zástavby však převažoval jako stavební materiál kámen, cihlami jen doplňovaný. Jimi byla zpevňována nároží, ostění oken a dveří a stavěly se z nich štíty. Božena Němcová popsala ve svém díle Babička, jak asi vypadala taková místnost (sednička) v 19. století v ještě roubené chaloupce: „U velkých kamen byla lavice, podél zdi babiččino lože; hned u kamen za ložem malovaná truhla a při druhé zdi lože Barunčino, která spávala s babičkou. Uprostřed stál lípový stůl s trnožemi a nad ním visela od stropu dolů holubička, na podobenství svatého Ducha. V koutku u okna stál kolovrátek, přeslice s naditým kůželem, v kůželi zastrčené vřetánko; na břehu bylo motovidlo. Na zdi viselo několik obrázků svatých, nad babiččiným ložem krucifix, okrášlen kvítím. Mezi oknem zelenal se v okrouhlíku muškát a bazalka a v plátěných pytlíčkách viselo tam rozličné koření, lípový květ, bezový květ, rmen a podobné, babiččina to apatyka. Za dveřmi visela cínová kropenička. … Na kamnech stál troudník s křesáním. V pokoji sice užívali k rozžehnutí lahvičky fosforem naplněné, ale babička nechtěla s tím šlakovitým nástrojem nic mít.“
V roce 1781 bylo Josefem II. zrušeno nevolnictví v českých zemích. Venkovské obyvatelstvo, hnané bídou a přitahované nadějí na lepší mzdy, se hromadilo ve městech. Usazovalo se ve středu měst, kde bylo nejnižší nájemné, ve zchátralých budovách, v mansardách a sklepích, ale i na periferii, kde vyrůstaly továrny. Mnohé dělnické rodiny obývaly jedinou místnost. Lidé zde spali na slámě místo na matracích, neměli ložní prádlo, nábytek, ani nádobí, stále byli ve stejném oblečení. Situaci komplikovala nedostatečná hygiena. Šířily se epidemie. Avšak všeobecný pokrok konce 19. století nabízel městským lidovým vrstvám lepší životní podmínky. Stoupající výroba vedla k poklesu cen, především potravin a oblečení. V důsledku sociálních bojů rostly mzdy. Městská doprava usnadňovala pohyb ve městě. Jen bydlení bylo stále ještě nedostačující a nezdravé.