Postupně se z těchto měst vyvíjely městské státy s otrokářským zřízením. Obytné domy byly mnohde dvoupodlažní, tj. jednopatrové, a tvořily celé čtvrtě s úzkými ulicemi.
Ve střední Itálii v poříčí Tibery se usadila nejsilnější indoevropská skupina – Latinové. Asi 250 let po založení Říma zvítězil tento národ nad sousedními etruskými vládci. V 6. stol. před Kristem začíná rozvoj římských staveb obranných, inženýrských, občanských i náboženských. Svou stavební technikou Římané brzy dostihli Etrusky. Stavby byly ze dřeva a kamene, kterých byl dostatek. Římané používali jednoduchých základních prvků – zdí, nosníků, sloupů a kleneb. Římané, stejně jako všechny středomořské národy, žili převážně na ulici. Kdo neměl dost prostředků, aby si mohl dovolit některý z okázalých rozlehlých domů na Palatinu, bydlel v činžovních domech. Několikapatrové domy stály v uzoučkých uličkách a světlo se do nich dostávalo jen vzácně. Lidé se v nich zdržovali jen po dobu nutnou na spaní, jídlo a při domácích obřadech.
Typický dům bohatých čtvrtí byl Dům s atriem. Je nazýván podle své ústřední síně, do níž se vcházelo vestibulem a vedly do něho všechny místnosti domu, který poskytoval přístřeší jak členům rodiny, tak otrokům a domácím zvířatům. V domech nejbohatších patricijů byl k atriu připojen ještě jeden prostranný dvůr se sloupořadím, kolem něhož vznikly reprezentativní přijímací místnosti. Četné domy nalezené v Herculaneu a Pompejích jsou fascinujícím dokladem vytříbeného životního stylu Římanů. Vykopávky odhalily dokonale konzervované vybavení domů (vázy, nádobí, zrcadla, ozdobné šperky, nábytek) a nástěnné malby na červeném podkladu, zvané „pompejské“.

SLOVANÉ

V následující části si popíšeme důkladně slovanská obydlí mezi 6. století a gotikou. Tyto poznatky jsou převážně získané z archeologických nálezů v Čechách a na Moravě. V 6. století, o němž nás informuje Prokopios, v době, kdy se Slované začínají objevovat jako obrovská masa na nesmírném území, žili ve vesnicích, jejichž domy zřídkakdy převýšily počet desíti. Ve velké části území, které obývali, to byly chaty zhruba čtvercového nebo mírně obdélníkového půdorysu, s jednou místností, bez předsíně nebo jiného vstupního prostoru. Vnitřní plocha chaty měřila 7,5 – 20 m2, ale nejčastěji kolem 10 m2. Chaty byly více nebo méně zahloubeny do země, po způsobu zemnic nebo polozemnic, „zemljanek“ slovanské etnografie. Podlaha bývala od 30 do 150 cm pod povrchem. V rohu stálo ohniště s kamennou nebo hliněnou kopulí, jakási pec, která se nám někdy dochovala téměř ve vší úplnosti.