Méně často bylo v rohu jenom obyčejné ohniště s jednoduchým nebo složitějším ohrazením. Pec i ohniště bývaly na mnoha lokalitách v rohu severozápadním, ale nebylo to nezbytností. Podobné chaty se stavěly také v 7. a 8. Století i později, ale konstrukce chaty a způsob stavby bývaly náročnější. Pec nebo ohniště a ohrazené místo na spaní byly nejdůležitější součástí zařízení. Kromě toho mohly být v domě nízké stoličky a lavice, mlýnek na obilí, prostor k přípravě jídla, na nádoby s vodou a se zásobami a na běžné kuchyňské náčiní. V chatě musely být na stěnách nebo na střešních trámech různé poličky a háky na nářadí – na sekery, motyky, dláta, nože, nůžky, přeslice s vřeténkem, jehly, nitě – býval tam také jednoduchý tkalcovský stav, zásoby příze nebo vláken, kožešiny, kůže, různé součásti oděvů a obutí. Přirozené police tvořil prostor mezi koncem zahloubených stěn a střechou. K chatám patřila zásobní jáma nebo sklípek, kde se ukládalo obilí či jiná rostlinná potrava, ale i další zásoby, jako maso, ryby apod. Chatu mohla v zimě sdílet s lidmi zvířata, zejména mláďata nebo dojná kráva, ovce či koza, alespoň po dobu, kdy by ve volné přírodě zahynula. Nebylo to však často.
Tyto zahloubené domy do země, zemnice nebo polozemnice, byly v 6.-9. století rozšířeny téměř na celém slovanském území. Jejich výhodou bylo především to, že se v nich udržovala poměrně stálá teplota ve všech ročních obdobích a že se v zimě snáze vytápěly než domy stojící na úrovni bez zahloubení. Proto se leckde budovaly i v 11.-13. století. Ani v nejstarším období, v 6. a 7. století, nestavěli staří Slované jenom chaty zahloubené. V určitých oblastech to nebylo vhodné kvůli přírodním podmínkám, především pro spodní vodu nebo charakter půdy. Pak stavěli domy buď z kůlů zaražených do země v pravidelné vzdálenosti od sebe a propletených proutím, nebo z kulatiny, klád či trámů, které spojovali bez jakéhokoli hřebíku či skoby. Používali celé kameny nebo kameny půlené a spojovali je buď tak, že je v rozích překřížili a zapustili jeden do druhého, nebo postavili rohové sloupy, v nich udělali souvislý žlábek, do něhož „na drážku“ zapouštěli patřičně zúžené a opracované konce trámů tvořících stěny. Nezahloubené domy stojící na povrchu byly však typické spíš pro mladší období od 9. století, i když zemnice nebo polozemnice ještě dlouho přetrvávaly. Nadzemní domy se stavěly různou technikou ze dřeva, z klád, trámů, proutí, slámy a rákosu. Kromě nich se postupně začínaly objevovat domy z kamene nebo dřevěné srubové domy s kamennou podezdívkou.