Kratochvíl: „Kamenné kvádry se vrství v hradby, věže a cimbuří, kámen na kameni, kámen na kameni bez malty přilíná svou tíhou vrchní k spodnímu a spodní k tomu, na kterém spočinul, a takto dál a hloub, až ke skále základů. A z kamenů jsou široká schodiště, jež stoupají vzhůru až po hradební ochozy, a ta, která klesají dolů k zemi a pod zem až po sklepení a hloubky mučíren. Z kamenů jsou zdi chodeb, jež se tlačí k bokům kráčejícího z obou stran, a tam, kde chůze vyústí v síň, komnatu či sál, opevňují jich prostor tytéž kamenné stěny. Podobu zkamenělého dřeva mají i stropní trámy, tmavé stářím i kouřem, i dubový stůl, stolice, i truhly, přehozené medvědí kožešinou, šedohnědou jako omšelý balvan. A z kamenů stoupá chlad a zvuk kovu se od nich odráží jako úhozy zvonů.“ Autor zachytil důkladně materiál, ze kterého se hrady stavěly, proto aby vydržely co nejdéle při bitvách, kterých se v té době vedlo velké množství.

RENESANCE

Po „chladné“ gotice, na naše území vlivem husitských válek později, přichází renesance. Toto střídání stavitelských stylů neuvidíme na vesnicích, na příbytcích chudých rolníků, dá se ale dobře pozorovat na obydlí šlechty a bohatých měšťanů. V následující části si popíšeme jak vypadal interiér zámku, měšťanského domu, a jak takový měšťanský dům vypadal z venku.
Jak jsem již předeslal, na vesnici se toho příliš neměnilo. Můžeme si ale v určitých oblastech našeho území všimnout přibývání oken. Bylo to zapříčiněno rozvojem řemesel, jako bylo tkalcovství, přímo v obydlí, a tím vznikal při pouhém jednom okně nedostatek světla na práci. Proto novější stavení obsahovala již nejméně dvě okna na místo jednoho. Nejvýznamnější šlechtické rody začaly v důsledku renesance přestavovat své hrady na zámky, nebo alespoň na stavbu zámku používali materiál z hradu. K nejvýznačnějším prvkům zámku patřily arkády, portály a mimo jiné sgrafity. Ty se rozšířily také do měst na měšťanské domy, jak můžeme stále např. ve Slavonicích, v Telči nebo v Prachaticích.
Se vzrůstajícími nároky na pohodlí a přepych se měnila úroveň výzdoby a vybavení zámeckých místností. Od reprezentačních místností a jídelen se odlišily obytné světnice, osobní pokoje pána, paní, dětí a služebnictva. Nově se vyčlenily místnosti knihovny. Rozestavení nábytku bylo určeno charakterem místnosti a jeho výzdobou. Nábytek, často dovážený z ciziny, ale také vyráběný na zakázku u domácích mistrů, byl většinou na vysoké řemeslné úrovni. V době renesance se vyvinuly různé ozdobné techniky, zdokonalilo se řezbářství, soustružnictví. Proto mohly být například nohy stolů a židlí různě tvarované. Honosný nábytek byl zdoben malbou, řezbou nebo vykládáním.