Dochází k rozvoji řemesel, obchodu a zemědělství, šíří se používání železa, objevují se první peníze, vznikají velká města a cechovní organizace a také rozsáhlé státní celky. Severní Indie je v tomto období rozdělena na 16 velkých nezávislých států s různým politickým zřízením. K nejvýznamnějším z nich patřilo Košálsko a Magadhsko, které spolu s ostatními státy mezi sebou bojovaly o politickou nadvládu v severní Indii. Z tohoto boje nakonec vítězně vzešlo Magadhsko. Vznikla Magadhská říše (6. – 4.st. BC) Rozkvět říše je spjat s králem Bimbisárem (6. a 5. st.) a jeho synem, kteří za své vlády rozšířili území Magadhska (původně území jižního Biháru) až k Nepálu a podrobili si většinu severoindických států. Na vrcholu moci se Magadhská říše ocitla za vlády dynastie "devíti Nandů", která položila základy sjednocení Indie. Jejich velké bohatství jim dovolilo vytvořit velkou armádu a s ní expandovat až na jih. Změny v sociálně ekonomické sféře vyvolaly také změnu tradičního náboženství. Vznikla množství filozofických škol, mezi nejznámější patří buddhismus (zakladatelem Sidhárta Gautama) a džinismus.
V r. 327 BC byla severní Indie ohrožena tažením Alexandra Makedonského. A.M. dobyl většinu severozápadní části, jeho vojsko mu pak ale vypovědělo službu a byl nucen se stáhnout. Po Alexandrově smrti (323 BC) byli všechny jeho zbylé jednotky vypuzeny z Indie. Toto tažení, ač nemělo žádné politické důsledky, zahájilo nové kulturní spojení Indie a Středomoří a vytvořilo nové obchodní cesty.
Po Alexandrově odchodu využil vojevůdce Čandragupta Maurja sílícího odpor obyvatel proti despotickému útlaku a krutosti vládnoucí dynastie Nandů, vyhnal zbytek makedonských vojáků a ujal se vlády. Tak vznikla Maurijská říše (325 – 185 BC).V r. 317 BC již ovládal celé území severní Indie. Jeho potomkům se pak podařilo říši ještě dál rozšířit. V době nástupu krále Ašóky v r. 273 BC, uznával maurijskou nadvládu celý indický subkontinent. Po krvavé válce v r. 260 BC (u Kalingy) přijal Ašóka zásady buddhismu, jeho čtyři vznešené pravdy a Buddhovu osmidílnou stezku, odmítal násilí, usiloval o to, aby byl spravedlivý a laskavý vládce poddaných. Značnou pozornost věnoval i charitativní činnosti. Stavěl nemocnice, útulky pro pocestné, hloubil studny nebo vysazoval ovocné stromy. K největším monumentálním památkám této doby patří kamenné sloupy do nichž nechával Ašóka vytesat texty svých královských výnosů, ve kterých propagoval mravní zásady – lidskost, toleranci nebo spravedlnost. Ašóka se zajímal i o rozvoj hospodářství, dbal o správný chod státní správy a vybírání daní, budoval zavlažovací systém a silnici, dbal rozvoj řemesel a obchodu. Po jeho smrti v r.