centra v zahraničí.
První centra odboje se utvářela ve Francii, Anglii, USA, Polsku a Rusku - nutno připomenout, že naši velvyslanci v těchto státech (J.Masaryk - VB, Š.Osuský - Francie, V.Hurban - USA, J.Slávik - Polsko a Z.Fierlinger - Rusko) odmítli po 15.březnu 1939 vydat své úřady do rukou představitelů německé říše, jak bylo nařízeno.
Hlavním reprezentantem odboje byl E.Beneš. Ten odešel do emigrace koncem října 1938, do konce ledna 1939 se zdržoval v Británii. Během této doby zde nebyly příznivé podmínky pro jakoukoli odbojovou aktivitu a proto 27.1. odletěl do USA. Zde začal působit jako profesor na Chicagské universitě a zde ho také zastihl 15.březen. Následuje obrat - Beneš protestoval proti tomuto aktu nacistické svévole několika telegramy, které zaslal am. prezidentovi, premiérům VB a Francie a také do Ruska (lidovému komisaři zahraničních věcí Litvinovovi) a na půdu Společnosti národů. Nastala vhodná doba pro zahájení odbojových aktivit, neboť bylo možno nyní počítat s podporou Západu, který se již nemusel cítit zavázán mnichovským podpisem. V průběhu dubna a května 1939 bylo navázáno spojení mezi Londýnem (který byl vybrán za centrum zahraničního odboje) a našimi zbylými zastupitelstvími (viz výše), Benešovi se také podařilo sjednotit podstatnou část čs. občanů a krajanů v zahraničí. Ještě v USA vznikla programová základna čs. odboje, kterou Beneš zveřejnil v deseti bodech 8.června na shromáždění amerických občanů čs. původu v Chicagu. Základem tohoto programu byla teze o kontinuitě Československé republiky, neboť mnichovský diktát byl překonán svévolným vyhlášením protektorátu, a tento nebyl krom spojenců Německa nikým jiným uznán. Hlavním leitmotivem čs. odboje se tedy stala snaha o obnovu ČSR v předmnichovských hranicích. Kromě toho byla pozornost věnována i vytvoření čs. jednotek v zahraničí, které by bojovaly po boku západních mocností.
Nutno ještě podotknout, že jednota našeho odboje v zahraničí byla od počátku nabourávána některými individualistickými aktivitami (Zde se jedná především o velvyslance ve Francii Osuského, který se v březnu 1939 prohlásil v Paříži za jediného nositele národní svrchovanosti česko-slovenské (!), přihlásil se tak k odkazu tzv. 2. republiky 1938-1939. Problematickou se také zpočátku jevila spolupráce Beneše s Hodžou, který se považoval za představitele Slováků, které také shromažďoval kolem sebe, ale jak známo, Slovákům byl vyčítán podíl na rozbití Č-SR - viz vyhlášení Slovenského státu 14.března 1939. Jisté separatistické aktivity vyvíjel také gen.Lev Prchala, který se rovněž prohlásil za hlavu zahraničního odboje.