Vliv těchto tří odbojářů ale brzy pominul.), do tendencí, které rozkládaly náš odboj nutno ještě připočítat separaci komunistů, kteří se soustředili sice převážně v SSSR, ale početné zastoupení měli i na Západě.

Odboj v Polsku 1939
Hlavní proud emigrantů směřoval do Polska, ale zde nebyla pro organizování vojenských jednotek příznivá situace - beckovský režim choval k Československu dosti nepřátelský vztah z důvodu sporů o Těšínsko z doby po 1.světové valce. Polská vláda neměla sebemenší snahu čechoslovákům pomoci.
(A v této situaci začal svou separátní akci rozjíždět gen. Prchala, který věřil ve vojenskou sílu Polska, jenž podle jeho názoru je sto odrazit německý útok. Pak se logicky Polsko stane rozhodující silou ve střední Evropě a tudíž musíme být na jeho straně. Prchala získal pro svou vizi, že ČSR bude osvobozena z Polska, některé emigranty a vznikl tak tzv. Ústřední výbor Čechů a Slováků v Polsku. Jakékoli aktivity tohoto směru pochopitelně ukončila porážka Polska v září 1939.)
Emigranti se v Polsku soustředili v táborech v Katovicích a v Krakově (do konce srpna 1939 to bylo téměř 10 tisíc lidí, z toho 3 800 čechoslováků), veškeré jejich záležitosti (registraci, ubytování atd.) vyřizovaly emigrantské výbory britského konzulátu v Katovicích a čs. konzulátu v Krakově. Největší skupinu emigrantů - vedle hospodářské a politické - tvořili vojáci, kteří měli v Polsku vytvořit bojovou jednotku.
Stalo se tak z iniciativy čs. vícekonzula Henzla 30.4.1939, kdy se po jeho výzvě shromáždilo prvních 7 dobrovolníků. Velitelem skupiny, která již v polovině května čítala přes 100 osob, byl npor. letectva Jiří Král. Do tzv. Zahraniční skupiny československé (jak se nazývala) neměli přístup Němci a Maďaři (z důvodu, že se jednalo o boj národů a případná účast zástupců menšin, by mohla po válce zkomplikovat již tehdy zamýšlené radikální řešení menšinové otázky v ČSR), Slováci pouze pokud písemně (!) neuznali rozdělení ČSR. Podmínky pro existenci čs. jednotky v Polsku ale nebyly příznivé, jednotka nebyla ani plně legalizovaná a materiálně zajištěná.
Naši představitelé proto zahájili jednání s Francií o možnosti přemístit čs. vojáky na její území - velvyslanec Osuský dohodl vstup našich vojáků do Cizinecké legie (za zvláště tvrdých podmínek, včetně snižování hodností): během května až srpna využilo této možnosti více jak tisíc Čechoslováků.
V této době začal organizovat vojenskou skupinu v Polsku pplk. Ludvík Svoboda, který pro tyto účely získal místo ve vojenském táboře v Malých Bronowicích u Krakova. Do konce srpna se zde soustředilo asi 900 mužů.
V červenci 1939 bylo rozhodnuto, že těžiště naší bojové činnosti bude na Západě, nejlépe ve Francii.
1.9.1939 bylo Polsko přepadeno Německem, 3.9. byla dekretem prezidenta Polské republiky založena tzv. Česká a slovenská legie, která se stala součástí polské armády. Polská fronta se zhroutila během dvou týdnů, 17.9.