Československý zahraniční odboj byl nedílnou součástí celosvětového protifašistického zápasu. Formoval se převážně živelně jako široký proud protestu proti nacismu, z řad našich občanů, kteří pobývali v zahraničí, z členů krajanských spolků a pochopitelně i pomnichovských a pobřeznových československých emigrantů, tito všichni se dávali k dispozici pro zahraniční osvobozenecké akce. Postupně nabylo toto hnutí organizovaný charakter a následně se rozvinulo v reprezentaci československé státnosti uznávanou jak doma, tak i v zahraničí.
Význam zahraničního odboje 1939-1945 byl násoben i tradicí tzv. 1.odboje 1914-1918 pod vedením TGM a také tím, že se během 2. svět. války nacházela většina československé politické reprezentace v emigraci: prezident Beneš a jeho spolupracovníci, bývalý premiér Hodža, předsedové stran a hnutí atd.
Hlavním úkolem čs. odboje byla kromě účasti na vojenských akcích prezentace ČSR na mezinárodním poli, svobodné vyjadřování názorů a také vedení politických jednání a uzavírání dohod.
Nejpočetnější složkou odboje byli čs.vojáci - Češi, Slováci, Rusíni a další národnosti.

Počátky čs. zahraničního odboje
Brzy po Mnichově, ale hlavně po 15.březnu 1939 začali mnozí naši občané odcházet do zahraničí, aby se zde zapojili do odbojové činnosti. (Za zmínku stojí, že např. mnozí piloti, kteří se později účastnili bitvy o VB, využili nabídky nacistů na službu pro luftwaffe a právě s jejich letouny přešli do odboje.) Zprvu většina emigrantů odcházela do Polska přes Ostravsko, postupně byly vybudovány další trasy přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie. Na organizaci přechodů hranic se podílel Svaz letců, Obrana Národa, organizace V boj a také PVVZ (Petiční výbor "Věrni zůstaneme").
Jako první odbojová skupina začala v zahraničí pracovat tzv. Zvláštní zpravodajská skupina v čele s plk. F.Moravcem, která pak byla cenná jak pro Čechoslováky v zahraničí tak i pro Brity svou dokumentací, zkušenostmi a kontakty ve Francii, Nizozemí, Polsku, Rumunsku (H.Píka), Maďarsku, Bulharsku, Jugoslávii, Švýcarsku, Itálii, Skandinávii atd. Zde všude měli čs. zpravodajští důstojníci své spolupracovníky a odtud docházely po dobu války cenné zprávy. Čs. zpravodajská skupina zajišťovala pochopitelně také kontakt s domácím odbojem. Zpravodajská služba měla rozhodující podíl na brzkém uznání čs. vlády a polit.