A protože dobře věděl, že studenti jsou spřízněni s mladočechy a rovněž správně odtušil, že ne všichni mladočeši s pokrokáři sympatizují a jde jim především o koryta a o případný úřednický postup, zapůsobil právě tímto směrem. Výsledkem toho bylo usnesení Národní strany svobodomyslné v tom smyslu, že je třeba učinit vše pro to, aby panovníkova návštěva nebyla nikterak narušena. Thun si navíc zajistil potlačení novinových zpráv o studentských aktivitách ze strany Grégrových Národních listů. Mladočeši správně pochopili (pravda s Thunovou dopomocí) nastávající situaci jako svou příležitost dokázat panovníkovi, že jsou solidním politických tělesem, na něhož se ve vstřícnosti může spolehnout. František Josef prý jednou nazval mladočechy "podivnou společností". Tato "podivná společnost" však vyhrála v roce 1891 s převahou volby a do říšské rady vstoupila v síle 37-mi mužů. A nyní, pár měsíců po volbách, byla šance na posílení kreditu strany a potažmo i národa. Jak se tedy mladočeši, kteří až doposud podporovali věškeré studentské aktivity zachovali 17.září 1891, kdy jim byl doručen dopis podepsaný Rašínem, v němž studenti žádali "podání adresy císaři při jeho příjezdu do Prahy s tím petitem, aby se za českého krále korunovati dal" ? Uklidnili mládence s tím, že je v zájmu všech vystříhat se všech demonstrativních akcí a že adresu předají císaři až po skončení návštěvy a to prostřednictvím zemského sněmu. Když byl takto zpraven i hrabě Thun, nic již nebránilo oznámit panovníkův příjezd do Prahy u příležitosti Zemské jubilejní výstavy.
Císař přijel do Prahy již za ranních hodin 26.9. a ještě téhož dne odpoledne zavítal poprvé na Výstaviště, kde se objevil (ve své oblíbené maršálské uniformě) kolem čtrnácté hodiny. Byl okamžitě uveden na pro tento účel připravené podium, kde vyslechl uvítací zdravici předsedy generálního výboru zemské výstavy Bedřicha hraběte Kinského:
"Vaše Veličenství, nejmilostivější císaři a králi! Se srdcem plesajícím vítají Vaše Veličenství tisícové věrných poddaných na prahu výstavy. Všichni, kdož splupůsobili při velikém tom díle, stojícím pod protektorátem nejvznešenějším, hluboce jsou naplněni pocity nezlomné věrnosti a oddanosti k milovanému panovníkovi svému. Nejuctivější dík vzdávající za největší návštěvu, spatřující v ní teprve korunu podniku, jenž povolán jest, aby představil výkony širčích kruhů na poli duševním i hmotném.