A jako návštěva Vašeho Veličenstva jest nevyšší odměnou za to , co dosud bylo vykonáno, tak budiž i pobídkou ku další práci duševní."
Na tato slova císař česky odpověděl:
"S upřímným potěšením přijímám osvědčení loyálního myšlení, vrozené a neskonné věrnosti, jakož i radost nad návštěvou mojí. Vzkazuji Vám za ně svůj srdečný dík. Rád jsem přišel do Prahy, abych se z vlastního názoru přesvědčil o potěšitelných pokrocích zdatné práce ve všech oborech lidské píle v mém milovaném království českém."
Po krátkých proslovech německy se vydal císař na prohlídku výstavy (na ní zavítal během této své návštěvy ještě jednou) a podle udání zde přítomných se o vše živě zajímal, jednotlivými odděleními výstavy byl doprovázen vždy odborníkem, např. sochařství mu na výstavě prezentoval J.V.Myslbek atd. Na tomto místě je dlužno učinit dvě drobné poznámky a to o císařově zběhlosti v cizích jazycích a o jeho vztahu k výdobytkům pokroku - k vynálezům. Císař pán hovořil kromě němčiny (s charakteristickým vídeňským nádechem) plynně maďarsky a francouzsky. Znal také italštinu a v mládí získal základy polštiny. Česky se naučil, ale byl to pro něj jazyk nepoužívaný, což bylo v pokročilejším věku znát na jeho slovní zásobě a především výslovnosti, i když byl ještě v roce 1907 schopen vést česky drobné konversace. Naproti tomu se nikdy nenaučil anglicky a nikdy také nebyl v Anglii.
A co se týče jeho poměru k vynálezům a novotám, je mnohé zřejmé z jeho osobního založení. Za všechny uvedu pouze dva konkrétní případy - nikdy nejel výtahem a až do své smrti nevyužil snad ani jednou telefoního přístroje, telefon nebyl přirozeně ani instalován do jeho pracovny a císař používal zásadně telegrafu. Snad tím zdůrazňoval odstup,který zachovával i při komunikaci. Při ní obzvláště.
Vraťme se však ještě na okamžik do Prahy v žáří 1891. Císař v tuto dobu poctil svou přítomností mimojiné Rudolfinum a Národní divadlo. 1.října odjel na jednodenní návštěvu do Liberce - toho času centra německého osídlení v Čechách (z důvodu naznačení své nestranosti,byl si vědom momentálních národnostních rozbouření). Tato jeho zastávka měla být narušena sabotáží, když v noci před císařovým příjezdem do Liberce vybuchly na trati dvě nálože. Nakonec, v den svého návratu do Vídně vstoupil císař na půdu nové Zemské trestnice v Praze na Pankráci, kde prominul osmi vězňům zbytek jejich trestu. Než odpoledne opustil území Čech, zastavil se v Benešově a Táboře. Kromě výše uvedené události nenarušilo jeho návštěvu naprosto nic a proto mohl jak to bylo zvykem udílet vyznamenání, zasílat uznání a různá ocenění atd.