všem, kteří se na klidném průběhu jeho cesty zasloužili.
Tak jako v roce 1868, bylo otevření nového mostu pouze jedním z důvodů panovníkovy jedenácté oficiální návštěvy Prahy 12.- 17.června 1901. Jak připomínaly Národní listy v den panovníkova příjezdu "není to pouze jen předání nového kamenného mostu do užívání,ale také jisté vnitřní důvody, které císaře pána přivádějí do hlavního města". Vzpomínají především nedávno ukončených ostrých střetů nacionalistických ohledně jazykových zákonů, klid tento má panovník posvětit a uchovat svou přítomností. Jinými slovy,národ si od této císařovy návštěvy slibuje, že panovník "pofouká" rány utržené v národnostních bojích. Císař skutečně budil takový dojem, i když ani nyní nesejmul zcela masku svého majestátu a i program jeho pobytu se podobal jiným - mocnář tentokráte zavítal do holešovické elektrárny, do tunelu městské kanalizace, do akademie hraběte Straky, do botanické zahrady, katedrály sv.Víta atd. 14.6. navštívil představení v Národním divadle, při němž byly předvedeny perly české tvorby posledních let - III.dějství opery Rusalka a úryvky z divadelní hry Noc na Karlštejně a to za přítomnosti obou autorů výše zmíněných děl - Antonína Dvořáka a Jaroslava Vrchlického.
Jak bylo již výše uvedeno, součástí oficiálního programu císařských pobytů na různých místech byly audience a hostiny. Ani nyní nebylo jinak - při jedné takové příležitosti byl zachycen úryvek z rozhovoru mezi Jeho Milostí císařem a panem poslancem Kaizlem:
K:"Jako poslanec Karlína jsem zvláště potěšen, že si Vaše Výsost povšimlo i zjevu našich dětí, jenž jsou důkazem, že našeho lidu nikterak neubývá."
J.M.císař:"Ano, vítání ze strany dítek mne velice potěšilo."
K:"Není Vaše Výsost námahami, které tyto dny přinášejí, unaveno ? "
J.M.císař:"Nikoliv. Naopak, cítím se zcela svěží."
K:"Tím více je potěšitelno, že si Vaše Výsost tak dobré dojmy v plné síle z Prahy odnese."
(in Národní listy č.163 / 15.6.1901 str. 3)
Jak vidno, byla konversace s císařem vskutku povznášející. Zde opět poznámka na okraj - podle etikety nesměl nikdo v přítomnosti císaře mluvit, nebyl-li císařem tázán či vyzván. A o Františku Josefovi I. je známo, že nebyl příliž spontální řečník a podle svědectví se na audiencích či hostinách hovořilo velmi málo.