Výborný dojem z toho nepokazil ani německý list Bohemia, když hovořil o "císařově vizitě největšího provincionálního města říše". Ale deník Neue Freie Presse právě v tom, že císař pojímá návštěvu jako sídelní pobyt, vidí politický rozdíl od všech předchozích. Ze všech českých úst také plynula slova nadšení, že "konečně máme svého vladaře přítomného na starobylém sídle českých králů trvaleji". Není tedy divu, že se většina českého národa (a snad i někteří Němci) domnívali, že František Josef I. v předvečer výročí 60.-ti let svého požehnaného panování projevil nebývalý zájem o nevyřešené problémy s česko-rakouským (německým) vyrovnáním. Jak ale dnes víme, přichystal si k výročí jiný dárek - anexi Bosny a Hercegoviny, čímž si již definitivně zadělal na konflikt, který zlomí monarchii po tolika stoletích existence vaz. Ale i v roce 1907 bylo do "Sarajeva" ještě daleko. Nikdo na takové věci nemohl mít ani pomyšlení, zvláště když se v tomto roce krom tohoto panovnického sídelního pobytu měly uskutečnit i první volby do říšské rady podle všeobecného volebního práva - byly vypsány na 14.květen a již v průběhu císařovy návštěvy se rozjížděla předvolební kampaň na stránkách novin.
Při této své poslední vizitě Prahy navštívil císař v následujících dnech všechna pražská města, muzeum, zemědělskou radu, ústav nevidomých na Klárově, chrám sv.Ludmily, Vyšehradský tunel a projel se parníkem po Vltavě. Pochopitelně nechyběly oblíbené vojenské přehlídky, audience (např. 19.dubna přijal císař více jak 50 lidí - politiky, bankéře, umělce, starosty měst, duchovní atd.) a dvorní hostiny - těch bylo celkem 6, každá pro více jak šedesát hostů z řad politických, armádních i kulturních. Při jedné z nich, celkem o dvanácti chodech, se pilo Cherry a Cognac r.1835.
21.duben přinesl další sérii článků o česko-německých vztazích, víceméně ještě v podobnéch duchu jako minulý týden. Ale dny plynuly a panovníkův sídelní pobyt se nachýlil ke svému finále, sice bouřlivému, ale v očekávání nenaplněnému. Již 28.dubna - den před císařovým odjezdem - vyjadřují Národní listy přesvědčení, že panovníkova návštěva nebude mít takový význam pro posun v česko-německých vztazích a tím méně pro národnostní a zemské polepšení. Doslova bylo uvedeno a toto hodnocení skutečně vystihuje nastalou situaci zcela přesně:"...nacházíme se ve stadiu očekávání věcí, o nichž nevíme jaké budou, však věříme přitom, že budou lepší věcí nynějších...".