mladočechům. Kromě toho nabývalo jejich uvědoměmí i internacionálních rozměrů - viz kontakty s polskými studenty a francouzskými studenty a sportovci. Tyto pak vrcholily ve dvou studentskch sjezdech.
Počátek devadesátých let je pak ve znamení naprosté radikalizace studentského hnutí a to ve všech jeho aspektech, nejvíce pak v pořádání demonstračních a provokačních akcí. Ze studentské recese, jak by bylo možno tyto projevy nazvat ještě před nedávnem, se stávalo monarchii nepřátelské hnutí s přísně politickým programem - studenti propadli svému odhodlání natolik, že se přihlásili k idejím pokrokářství, kterých se chtěli držet i po skončení svých studií. V letech 1891 až 1893 pak prožívali studemti, dělnická mládež a s nimi i celá Praha a blízké okolí obzvláště bouřlivou dobu - na jejím konci v srpnu 1893 pak stojí nechvalně proslavené události spojené s oslavami narozenin císaře (nar. 18.8.1830). Právě při nich došlo k masivnímu zatýkání provokatérů a následně i k vyhlášení (od roku 1848 v pořadí již třetího) výjmečného stavu, jenž tentokrát potrval více jak dva roky - 12.9.1893 - 18.10.1895. V jeho rámci se v lednu a únoru 1894 konal rovněž proslavený "proces s Omladinou", v němž bylo souzeno více jak osm desítek účastníků demonstračních a provokačních akcí, včetně Sokola, Rašína, Hajma a dalších.
Bylo třeba učinit tuto delší vsuvku, neboť ač není hlavním tématem tohoto exposé, patří studentské hnutí neodmyslitelně právě k této panovníkově návštěvě Čech v roce 1891. Neboť právě z důvodů nepokojů v Praze v souvislosti se setkáním českých a francouzských studentů byla panovníkova cesta do hlavního města odložena o více jak dva měsíce. Bylo nutno totiž překlenout jak dobu oslav císařských narozenin v srpnu tak i datum 12.září, na které připadalo výročí panovníkova příslibu z roku 1871 nechat se korunovat českým králem, neboť obě tato data stala by se při panovníkově přítomnosti v Čechách jistě vhodnými příležitostmi pro demonstrace rezistentních postojů vůči vládě i panovníkovi.
Proto mohlo k uskutečnění císařovy návštěvy dojít až po předběžné diplomatické přípravě. Jedním z hlavních architektů této přípravy byl i pražský místodržitel František hrabě Thun (1847 - 1916). Ten měl na císařově návštěvě osobní zájem - byla by možností doložit vládě ve Vídni, že situace v Čechách je stabilizovaná (Thun byl právě pro přehlížení častých národnostních a jiných třenic kritizován).