od 3.října 1941, kdy bylo v Londýně rozhodnuto o provedení atentátu, jenž měl být tou akcí, která by zajistila uznání platnosti domácího odboje spojenci a jejich následnou podporu v otázce obnovy ČSR) neměnný. Postoj Beneše se odvíjel od aktuální situace na "bojišti" a od následné reflexe, zda by právě nyní atentát prospěl svému cíli. Takto tedy odesílá na konci dubna 1942 do protektorátu pesimistické výhledy s poukazem, že je na domácím odboji, aby věc rozhodl. Stejné stanovisko zaujímá i po 12.květnu, kdy přišla z protektorátu pomocí vysílačky Libuše žádost ÚVODu o zastavení přípravy atentátu. Ale již 20.května se doma dovídají, že situace na bojištích vypadá příznivěji a úspěch atentátu by byl hodnocen jistě mnohem kladněji v této příznivé atmosféře. Tou dobou ale již nezbývalo Gabčíkovi s Kubišem (a dalším) příliž času - podle jistých informací se měl Heydrich na delší dobu vzdálit z protektorátum, načež měla být zahájena (jak se později skutečně potvrdilo) daší vlna konečného řešení české otázky. Nutno zde připomenout že oba výše uvedení "vykonavatelé" velice nelibě nesli jakékoliv negativní zásahy do jejich aktivit ze strany domácích odbojářů - čas se krátil, výslovné zrušení rozkazu, k jehož splnění se zavázali v Anglii Benešovi, nepřišlo (nebo jej neobdrželi ?) a tak byl atentát proveden 27.května, několik hodin před Heydrichovým plánovaným odletem k "Vůdci".
Heydrich zemřel na následky zranění sleziny 4.června, ale již 27.května zahájili nacisté nebývalý teror, který skutečně rozmetal (nutno přiznat také díky zradě dvou parašutistů) základy české domácí rezistence, která se již v podstatě do konce války nikdy nepozvedla k žádné náročnější konspiraci.
Dopad atentátu na snahy o obnovení ČSR byl však rovněž nebývalý - tento kalkul Benešovi vyšel. Již v červenci 1942 prohlásil Churchil, že Velká Británie se nacítí být nadále vázána Mnichovskou dohodou. K hodnocení smyslu atentátu bych ještě připojil slova prof.Václava Černého, která jsou podle mého názoru jednou z nejlepších argumentací ospravedlnění atentátu:"...Reinhard Heydrich byl první a jediný Němec v dějinách, který se odvážil přijít do České země, aby na české hroudě nahlas pronesl, že česká země nezůstane domovem Čechů. Čechové ho za to zabili...", in V. Černý: Paměti II. 1938-1945, s.280.
Na samý závěr tohoto oddílu bych ještě uvedl, že ani bezprostředně po heydrichiádě neopustil Beneš své pozice zastánce spolupráce s "demokratickými Němci", jak nejlépe dokládá jeho projev z 12.listopadu 1942 ve Státní radě. K Benešovu přerodu v antiněmeckého nacionalistu dojde až později a to plně pod tlakem okolností, tak jak tomu bylo za jeho života ostatně vícekrát.