Nechť jsou právě ony "okolnosti" obsahem následující kapitoly.


IV. Vývoj názorů na obnovu ČSR v době Protektorátu 1943-44
Rok 1943 se zdá být rokem přelomovým a vrcholným zároveň ve snahách o obnovu ČSR. Předně není třeba zdůrazňovat, že veškerá tíha rozhodnutí o osudu ČSR nyní – po zdecimování domácího odboje - ležela na exilových představitelích, u nichž stejně tak jako u obyvatelstva domácího došlo ve druhé polovině roku 1942 k prudké eskalaci ne již pouze antifašistických, ale i antiněmeckých postojů. To se obrazilo pochopitelně největší měrou na řešení otázky vypořádání se s Němci v ČSR po válce. Velká Británie byla myšlence jejich odsunu (vyhnání) nakloněna již od roku 1942, v lednu 1943 se československá exilová vláda ujednala na odsunu (vyhnání) přibližně 2 milionů Němců.

Benešovy aktivity v roce 1943 - obrat na "Východ"
Jak bylo právě uvedeno, stalo se úhelným kamenem Benešových aktivit od nynějška všeobecné prosazení myšlenky odsunu (vyhnání) Němců z území ČSR, jenž měla být obnovena v předmnichovských hranicích, popř. s malými kosmetickými úpravami v pohraničí.
Velká Británie se k tomuto stavěla vstřícně, ale jejich příslib z přelomu let 1942-43 nebyl pochopitelně závazný a to z toho důvodu, že nebyl ještě plně patrný obrat ve válce, k němu dochází až v průběhu roku 1943. Ve stejném smyslu se vyjadřoval k otázce odsunu (vyhnání) také zástupce SSSR. Beneš tedy usoudil, že je třeba vyčkat na vývoj situace na bojištích a mezitím bude nutné si naklonit pro plán odsunu (vyhnání) Němců z ČSR také Roosvelta.
Jeho souhlas získal již na prvních jednáních v USA na počátku května 1943 a krátce na to (5.6.1943) již obdržel jasnější souhlasné vyjádření z Moskvy, kam namířil své kroky v prosinci téhož roku.
A zde v Moskvě během jednání se Stalinem a Molotovem a posléze také s představiteli československých komunistů v exilu (komunisté se ovšem nacházeli rovněž v Londýně) dochází k uskutečnění zásadního kroku budoucího směřování exilové politiky, politiky poválečné a také ke konečnému ustálení ideje obnovy ČSR. Sovětská strana - Stalin - totiž již od června 1941, tj. od napadení SSSR, uznávala exilovou vládu a zároveň i nárok ČSR na poválečnou obnovu v předmnichovských hranicích.