Již od počátku jednání si obě strany víceméně "notovaly" v zásadních otázkách poválečného uspořádání Evropy a prvním výsledkem tohoto setkání bylo podepsání československo-sovětské smlouvy o přátelství a poválečné spolupráci 12.prosince 1943, což byla první smlouva tohoto druhu, kterou SSSR uzavřel se středoevropským státem od roku 1939. Tímto aktem plně Beneš rezignoval na možnosti nadnárodních svazků ve střední Evropě, bylo tím rozhodnuto o obnově ČSR v podobě národního státu, což pochopitelně předpokládalo provedení transferu (odsunu, vyhnání) obyvatel německé národnosti z obnovené ČSR.
Co se tohoto týče, vypracoval Beneš deseti bodový program, v němž umě spojil myšlenku odsunu (vyhnání) Němců s myšlenkou provedení sociální revoluce, jak o ní hovořil ÚVOD v programu "Za svobodu". Zajímavé je, že k otázce odsunu (vyhnání) se vyslovil již plně v duchu nacionalismu - tedy přijetím zásady, že všichni Němci na území protektorátu získali v březnu 1939 podle říšských zákonů říšské občanství a budoucí vláda ČSR rozhodne, kdo z nich získá občanství československé.
Beneš nalezl v Moskvě snad nejširší pochopení pro své záměry od počátku jeho exilu a vsadil nyní vše na tuto kartu, ač byl již tehdy varován před možnýni negativními následky otevření dveří sovětskému vlivu do střední Evropy.
A právě zde v Moskvě navázal Beneš také kontakty s Gottwaldem, z jejich vzájemných rozhovorů a rovněž z reflexe situace v protektorátu vyplynula v podstatě konečná podoba ideje obnovy ČSR.

Postoj KSČ k otázce obnovy ČSR
Z tohoto postoje již bylo výše uvedeno stanovisko na samém počátku války, tzn. ještě před napadením SSSR. Po tomto datu se původní projekt, nesoucí se v duchu víry v bolševickou revoluci a tedy odmítající jakékoliv národnostní rozměry uvažování, reviduje ve smyslu protinacistických, ale nikoliv protiněmeckých postojů. Tyto se začínají objevovat až na jaře 1943. A až do podzima 1943 se komunisté v Moskvě odmítají jakkoli vyjadřovat k otázce odsunu (vyhnání) Němců, počítají stále s možností jednání s Němci po válce. Gottwald dokonce přednáší v tomto duchu své názory na prvních z moskevských schůzek s Benešem po podpisu čs.-sovětské smlouvy. Ale patrně krátce potom (kolem 16.-17.12.) dochází u komunistů k výrazné změně názorů a již 18.12. se na jednání připojují k myšlence odsunu (vyhnání).
Dochází tak v podstatě k dovršení konečné podoby ideje obnovy ČSR. Tato si musela svou cestu proklestit nejprve u západních spojenců, její váha zde byla zvýrazněna především několika tisíci českých životů a následně i na Východě, kde došlo k symbolickému spojení ideje domácího odboje, představ exilové vlády v Londýně a konečných vizí moskevských zástupců komunistické rezistence.