Tento vyjadřoval touhu po obnově ČSR v předmnichovských hranicích a to jako státu národního, slovanského, přičemž byla pro otázku řešení německé otázky v ČSR zvolena varianta potrestátní viníků, tedy ne apriorně všech, či naprosté většiny Němců. Beneš se tedy v této konečné variantě vrátil o krok zpět z pozic nacionalistických, které vyjádřil v programu "deseti bodů" (viz výše). Od této chvíle bylo nutno počkat na konec války, aby bylo zřejmější jakým způsobem se podaří vtěsnat tyto představy do poválečných ujednání spojenců a jak budou v návaznosti na tato ujednání provedeny.
Zbývá snad ještě pokusit se rozřešit, co stálo za tou náhlou změnou komunistických stanovisek. Odpovědí by patrně bylo, že KSČ vycítila v pravý okamžik jaký je postoj k otázce odsunu (vyhnání) na domácí půdě a rovněž, že podobný postoj zaujímá k této otázce i Kreml. Bylo by pak krajně netaktické, zvláště při uvědomění si možností, které SSSR získal smlouvou z prosince 1943, protivit se příliž tomuto trendu.


Konečné směřování a podoba snah o obnovu ČSR v roce 1944
Benešova moskevská mise přinesla tedy výslednou představu o řešení obnovy ČSR. V listopadu 1944 byly hlavní její zásady vyjádřeny v memorandu pro spojence. Zde se již hovořilo ve velice konkrétních číslech a faktech, sdělovalo se v něm, že v ČSR bude moci zůstat maximálně 800 tisíc Němců, kteří nedostanou žádná zvláštní, rozuměj především jazyková privilegia - počítalo se tedy s jejich plnou asimilací v určitém časovém horizontu. K odsunu (vyhnání) bylo již nyní určeno více jak 1,6 milionu Němců.
Zde tedy opět převážil u Beneše nacionalismus, kterého se tvůrce tohoto memoranda podrží až do konce války, resp. do doby uskutečňování odsunu (vyhnání). Nutno znovu podotknout, že tento sklon k postupné radikalizaci v duchu nacionalismu byl plně v duchu nálad na domácí půdě, jak již bylo zmíněno výše a tyto domácí postoje pramenily pochopitelně z prožitku okupačních let. K jejich eskalaci docházelo pak až do konce války, kdy zůstalo v podstatě zachováno plnění Heydrichova plánu konečného řešení české otázky.
Jedinou vyjímkou částečného odchýlení od jednotného proudu tohoto trendu se ukázali být v roce 1944 komunisté, kteří zdůrazňovali nadále především antifašistické a antinacistické postoje, o něco méně pak postoje antiněmecké.


Situace s obnovou ČSR v závěrečných měsících války, rok 1945
Jak vidno, tkvěla podstata ideje obnovy ČSR (a to jakékoliv ideje) v řešení otázky odsunu (vyhnání) Němců.