Do této skupiny patřili pochopitelně lidé bývalé skupiny "Hrad" - tedy lidé věrni Benešovi, dále příslušnůci armády včetně legionářů, dále zájmové organizace (Sokol atd.), členové již tehdy zakázaných politických stran (např.KSČ) a samozřejmě i mnozí prostí občané. Představitelé této strany víceméně předpokládali další podřizování ČSR Říši a začaly se objevovat názory, že jedinou cestou z tohoto marasmu bude válečný konflikt Německa a západních mocností. Vzniká tak idea války coby nástroje restaurace předmnichovských poměrů. Ta ještě více posilovala protiněmecké postoje a později i chuť jít bojovat. Formovala se tak základní idea odboje v přímé opozici k ideologii podřízenosti a ústupků vedoucích k zachraňování existence národa.
V závěrečné fázi existence druhé republiky se vystupňoval slovenský autonomisnus do takové míry, že na počátku února projevili slovenští představitelé touhu po samostatnosti a prezentovali ji u Hitlera. Výsledkem pak byla řada událostí vedoucích až k březnové tragedii a zániku ČSR.

III. Vývoj názorů na obnovu ČSR v době Protektorátu 1939-43
Německá vojska začala obsazovat území Čech a Moravy v noci ze 14. na 15.března 1939, následující den vyhlásil Hitler prostřednictvím oktroje zrízení Protektorátu Čechy a Morava. Tomuto zaručil autonomii a vykonávání svých výsostných práv, jenž bude v souladu se zájmy říše. Výkonem práv byla podle statutu protektorátu pověřena příslušná politická reprezentace - především vláda a státní prezident. Základní statut protektorátu byl formulován velice volně a nezávazně a to později umožňovalo zvolit takový výklad, který se nejlépe shodoval s momentálními "zájmy říše". Omezení českého postavení zdůrazňovalo také tzv. dvojí občanství - říšské (pro příslušníky germánské rasy) a státní (pro všechny ostatní).
22.března byl jmenován protektorem - zástupcem vůdce a říšského kancléře - svobodný pán Konstantin von Neurath, který obdržel rozsáhlé pravomoce (např. právo rušit nebo vydávat právní normy ve všech oblastech, podléhalo mu v protektorátě vše kromě armády a částečně i soudnictví). Významná úloha byla přiřčena německé policii, zvláště pak některým jejím složkám (př. tzv.Bezpečnostní služba SS a gestapo), které si již během roku 1939 vybudovali stabilní organizaci po celém území protektorátu. Jako nejvyšší velitel policejních složek působil po celou dobu K.H.Frank.

Formování odboje a názorové spektrum v letech 1939-40
V závěru kapitoly věnované období druhé republiky bylo konstatováno, že do vzniku protektorátu se celá společnost rozdělovala na dvě výrazné skupiny, každá jiným způsobem hájící zájmy ČSR.