organizace vydávající časopis "V boj".
f) Zvláštní skupinou byla také KSČ, která do podzima 1939 projevovala snahu obnovit ČSR, pak se pod vlivem SSSR přiklání k názoru, že tato válka je válkou imperialistickou a po jejím skončení proběhne v Evropě bolševická revoluce. Na jaře 1941 se tento postoj reviduje a KSČ se vrací ke koncepci obnovy ČSR, byť v revolucionizované podobě. Dále je třeba také zdůraznit, že komunisté nepodlehli v letech 1939-43 výrazným antiněmeckým postojům.
Domácí odboj měl svého přirozeného partnera v odboji zahraničním, který se koncentroval na dvou místech - v Londýně kolem E.Beneše a v Moskvě, kde působilo exilové vedení KSČ, přičemž Beneše bychom mohli bez nadsázky označit za jednoho z vůdčích duchů československé rezistence v exilu. Beneš prozazoval od počátku války tzv. politiku odčinění Mnichova, která měla vést k obnově ČSR v jeho předmnichovských hranicích a v masarykovském duchu.
Odboj se tedy konstituoval i v rámci emigrantských kruhů, v nichž ovšem vznikaly problémy v souvislosti s požadavky Slováků na autonomii (spor Beneš - Hodža a Osuský). Vztahy se Slováky se postupně měnily k lepšímu, na rozdíl od vztahů k sudetským Němcům. V rámci emigrace nakonec převáží čechoslovakismus a to v duchu Benešovy etatické koncepce, která si zakládala na právní kontinuitě s předmnichovskou republikou. V tomto duchu také vystupoval jak Národní výbor (od 17.září 1939 v Paříži), tak i prozatimní vláda (uznaná v Británii 21.července 1940).
Pozice odboje byly zprvu velice slabé, ale jednotlivé akce probíhaly již od jara 1939 a získaly si mnohé sympatie u domácího obyvatelstva.
Výše byly naznačeny prvotní představy všech stěžejních representantů odboje a je třeba je nyní doplnit názory, které se vytvářely na straně velmocí. Nutno podotknout, že v očích mnohých měly právě plány a záměry velmocí rozhodující vliv na naplnění českých (československých) představ. Připomeňme tedy o jaké okruhy vizí se jednalo:
a) Předně zde byl projekt česko-polské federace, který navrhovala Velká Británie a Francie. Již v roce 1939 byla započata jednání Beneše s představitelem polské vlády v exilu gen. Sikorskim. Beneš sice tehdy zastával plně projekt samostatné ČSR, ale zároveň si nechával tímto jednáním, kde se hovořilo o formě konfederace obou
států a to v hranicích z roku 1938, otevřená vrátka pro jinou variantu, která by mohla vyplynout z vývoje a především konce války. V roce 1940 byla dokonce podepsána jakási předběžná dohoda o konfederaci, ale vývoj v roce 1942-3 zcela tuto variantu odsunul.
b) O federaci uvažovali v prvních letech války (resp.