až do napadení SSSR) i komunisté, kteří počítali s uskutečněním bolševické revoluce v Německu a následným spojením (na bázi dobrovolného vstupu) dalších středoevropských zemí do konfederace. Tato myšlenka ztrácí již v roce 1941 své stoupence.
Oba tyto projekty bychom mohli nazvat projekty federalizačními, které se opíraly o zkušenost z meziválečného vývoje, kdy se existence samostatných národních států neukázala jako nejlepší pro bezpečnost a stabilitu střední Evropy.
Kromě plánů federalizačních zde byly návrhy na obnovení středoevropského prostoru ve smyslu "status quo ante".
Posledním projektem, o němž se zmiňuji, je návrh představitele sudetoněmecké sociální demokraci W.Jaksche. Ten spadá do širší kategorie tzv.německé střední Evropy, tedy střední Evropy stmelené nenacistickým Německem, které by bylo pro svou výraznou schopnost vnitřní obnovy přirozeným a de facto jediným možným svorníkem tohoto prostoru, jeho záštitou. Tento jistě podnětný plán však narážel na odmítnutí nejen u české rezistence (pochopitelně), ale i u západních velmocí.
Do tohoto prvního období (1939-40) spadá také první kolo jednání výše zmíněného Jaksche s Benešem. Jejich disputace se vedla v podstatě na bázi sporu o smysl "Mnichova". Pro Beneše byl Mnichov bezprávím spáchaným na opuštěných Čechoslovácích, naopak Jaksch v něm viděl jistou fornu odčinění staršího bezpráví spáchané na sudetských Němcích St.Germainskou smlouvou z roku 1919. Přes tento v celku kardinální rozpor a přesto, že Beneš oponoval Jakschovým federalistickým návrhům poukázáním na to, že si nedovede představit svazek velkého státu a malých státečků na bázi rovnosti, tak přes toto všechno byl Beneš ochoten se s Jakschem na ledsčems dohodnout (o možnostech navrhovaných Benešem bude řeč níže), ale vývoj válečných událostí a především událostí v protektorátě v letech 1941-42 zmrazil další jednání - mnichovská propast byla zvýrazněna heydrichiádou.
Stejně tak i na názorový vývoj domácí scény měly vliv především události z přelomu let 1941-42, postupně byla tzv.maločeská koncepce zcela rozcupána a celou českou vnitřní rezistenci zachvátil radikalismus způsobený vývojem událostí v potektorátě v exponovaném roce 1942.

Názorové spektrum v letech 1941-42
Byl to tedy pouze domácí odboj, který zastával ideu obnovy ČSR v předmnichovkém smyslu od počátku protektorátu.