Vyhlásil výjmečný stav a pomocí stanného práva začal systematicky likvidovat představitele českého národa ve snaze zlomit veškerý odpor, ale přitom zachovat český potenciál, kterého hodlal využít pro podporu říše.
Tento postup znamenal v podstatě rozvrácení ÚVODu, konec ilegálních center KSČ a dalších organizací. Přesto se po odeznění první vlny teroru, která vrcholila v závěru roku 1941, začaly znovu rozbíhat sabotáže a odbojové akce vůbec. Tyto byly nyní stimulovány podporou londýnského centra, které vysílalo na území protektorátu parašutistické výsadky, které měly kromě svých speciálních úkolů (především zpravodajských a zprostředkovatelských) pomáhat domácím organizazím. Tyto výsadky byly shazovány ve třech hlavních vlnách - v prosinci 1941 skupiny SILVER A, SILVER B a ANTROPOID, k nim přibyly v březnu 1942 OUT DISTANCE a ZINC a v dubnu pak BIOSCOP, BIVOUAC, CARBON, INTRANSITIV, TIN a STEEL.
I když navazování kontaktů s domácím odbojem bylo nesmírně obtížné a parašutisté byli v řadě akcí neúspěšní, znamenalo to výrazné posílení odboje, který již téměř skomíral. Samotný Heydrich cítil nárůst rezistence nebo přinejmenším sveřeposti českých obyvatel protektorátu a podle jeho vlastních slov, čekal na příhodný okamžik, kdy bude moci rázně proti tomuto zakročit. Jak velice trefně podotýká J.Čvančara ve své nedávno vydané publikaci (a to publikaci mimořádné úrovně) "Někomu život, někomu smrt - Čs. odboj a nacistická okupační moc 1941-43", těžko mohl Heydrich tušit, že tím nejpříhodnějším okamžikem se stane on sám (viz str. 91) - společným úsilím skupin ANTROPOID, SILVER A, OUT DISTANCE a BIOSCOP a za podpory a pomoci odbojářů, ale i dalších náhodných lidí, byl na konci května 1942 uskutečněn atentát na zastupujícího říšského protektora.
Okolnostem a samotnému průběhu atentátu bylo věnováno již mnoho pozornosti, ale i tak zůstává řada tajností. Já se zde omezím pouze na jednu okolnost a to otázku rozporů v domácím odboji v otázce atentátu, neboť právě toto se dotýká nepřímo i tématu příspěvku. Někteří odbojáři měli dosti výrazně za to, že provedení atentátu bude stát mnoho českých životů a dojde patrně i k rozvrácení celé sítě odboje. Jak se následně ukázalo, byl odhad dr.A.Heidricha a L.Vaňka, kteří se bránili myšlence atentátu na Heydricha a navrhovali odpravit např. E.Moravce, zcela přesný. Naproti tomu A.Oktábec, J.Zelenka-Hajský, V.Novák a další atentát na nejvyššího muže protektorátu směle podporovali a účastnili se rovněž všech příprav. Zajímavé je i to, že ani postoj Londýnského centra a dokonce samotného Beneše nebyl od počátku (tj.