Vývoj názorů na obnovu ČSR za 2.světové války
_____________________________________________________________
I. Úvod
Existence tzv. 2.republiky je časově vymezena dvěmi událostmi, které měly podstatný vliv nejen na bezprostřední tvář a postavení Českoslovenké republiky, ale zařazeny do širšího kontextu, ovlivnily události nadcházející a především spoluurčily poválečný vývoj ČSR a to po stránce politické, mocenské, národní a mezinárodní a v neposlední řadě také morální.
Na počátku výše zmíněného období nejprve Československá republika doslova v předvečer dovršení svého prvního dvacetiletí ztrácí pohraničí - Mnichovská dohoda z 29.září 1938 - a několik měsíců na to je československý stát rozbit - vytvořením tzv.slovenského státu dne 14.března 1939 a následným vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava nad zbytkem československého území dne 16.března 1939, po započetí okupace českých zemí německými vojsky dne 15.března.
Hlavním obsahem tohoto příspěvku nebude líčení událostí 2.republiky, nicméně je třeba se zmínit o několika skutečnostech, které měly posléze zásadní vliv na formování české rezistence vůči "Třetí říši" v období protektorátu a vůbec na snahu o znovunabytí svrchovanosti ČSR. Té bude pak věnována stěžejní pozornost a to ve dvou základních etapách, a to od počátku okupace v roce 1939 do roku 1943, a od roku 1943, kdy se naplno prosazuje v zahraničních snahách odboje jeho orientace na SSSR.

II. Snaha o udržení ČSR v období tzv. 2.republiky 1938-39
Československo se přijetím mnichovského diktátu muselo vzdát téměř 28-mi tisíc km2 česko-moravského pohraničí, na němž žilo přes 3,5 milionů obyvatel, z toho asi 600 tisíc české národnosti (z nichž většina byla nucena přesídlit do vnitrozemí). V celkové bilanci tak ČSR ztratila nákladně budované pohraniční opevnění, velká průmyslová centra při hranicích a pochopitelně i zdroje surovin, dále byla vážně narušena komunikační síť, zejména železnice.
Druhým okruhem problémů které přinesl "Mnichov" se týkaly mezinárodního postavení republiky. Záhy se začaly objevovat některé návrhy na nové ukotvení okleštěné ČSR v "nové" Evropě - jedním z nich byl i projekt tzv. horizontální osy, v rámci níž mělo dojít k propojení středoevropského prostoru spojením Polska, Maďarska, ČSR (patrně v podobě Č-SR !) a Rumunska a Jugoslávie. To vše s podporou Itálie, která tak chtěla získat tento prostor do své sféry vlivu.