Jen s obtížemi se ale dařilo překonávat demoralizaci francouzských a britských vojsk, v nichž vypukly v r. 1917 řetězové vzpoury. Dohodové armády tak uskutečnily pouze tzv. Nivellovu ofenzivu v dubnu 1917 a na podzim téhož roku Britové nasadili poprvé do boje tanky (v bitvě u Cambrai na fr.-belgické hranici).
Poté, co v březnu 1918 skončily boje na východní frontě, provedli Němci tzv. Ludendorffovu ofenzívu, při níž pronikli za celou válku nejhlouběji na francouzské území. Francouzi spolu s Brity a Američany stačili ještě do léta odpovědět protiútokem, který vyvrcholil v červenci a srpnu 1918 tzv. 2.bitvou na Marně, kde byli Němci poraženi. Na italské frontě (která procházela Pádskou nížinou a Benátskem) se výrazných úspěchů dočkala německá vojska až v r. 1917, následujícího roku se boje přenesly do Alp (bojovalo se ve výšce nad 2000 m.n.m.), v červnu 1918 byla r.-u. vojska poražena v bitvě na řece Piavě. Východní fronta: Na tamní situaci se podepsala jednak totální vyčerpanost ruské armády a pak hlavně domácí politické události v Rusku – v únoru 1917 padla vláda cara Mikuláše II., v říjnu provedli bolševici v Petrohradě socialistický převrat (s předchozí podporou centrálních mocností, které dopravily do Ruska z neutrálního Švýcarska bolševického vůdce Lenina) a začali jednat o míru s Německem, který byl podepsán 18.března 1918 v Brestu Litevském.

Ostatní bojiště: Na jižní frontě a na frontách blízkého východu přešla Trojdohoda po vstupu USA do ofenzívy, ale boje zde trvaly většinou až do podzima 1918. IV. Závěr války a její bilance
Nepříznivá situace na bojištích spolu se zhroucením hospodářství přivedly Německo a R.-U. k jednání o příměří v říjnu 1918. R.-U. přitom využilo nabídky amerického prezidenta Wilsona, kterou učinil již v lednu 1918 předložením tzv. 14-ti bodového programu poválečného uspořádání světových poměrů. Na německé straně doporučili císaři Vilémovi II. jednání o míru jeho generálové Ludendorff a von Hindenburg. Císař váhal až do okamžiku vypuknutí revoluce v Německu, která smetla císařství. Německá generalita podepsala mír 11.listopadu 1918 ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála Foche (čti foše) v Compiégne (čti kompiéň). Bilance: 10 miliónů mrtvých v boji, 7 miliónů zemřelo na následky válečných útrap (hlad, nemoci). Dodnes přesně nevyčíslené materiální škody. Zničená země (oblast severní Francie, Beneluxu, Německa, severní Itálie, Balkánu, Polska). Morální a humanitární šok, válka je chápána jako konec tzv. belle epoque (tj. „krásných časů“ 19.století); v literatuře (př.