Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své
mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou
spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi všemi stranami.

Čl.3

V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany,
individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou
pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní
schopnost odolat ozbrojenému útoku.

Čl.4

Strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru
kterékoli z nich dojde k ohrožení územní celistvosti, politické
nezávislosti nebo bezpečnosti kterékoli strany.

Čl.5

Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více
z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti
všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému
útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní
sebe- obranu uznané článkem 51 Charty Organizace spojených národů
a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti
s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude
považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit
a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti.
O každém takovém ozbrojeném útoku a veškerých opatřeních
přijatých v důsledku tohoto útoku bude neprodleně uvědoměna Rada
bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, když Rada bezpečnosti
přijme opatření nezbytná k obnovení a zachování mezinárodního míru
a bezpečnosti.

Čl.6 1)

Pro účely článku 5 se ozbrojeným útokem na jednu nebo více stran
rozumí ozbrojený útok:
- na území kterékoli strany v Evropě nebo Severní Americe, na
alžírské departementy Francie,2) na území Turecka nebo na
ostrovy spadající pod jurisdikci kterékoli ze stran
v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka;
- na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli ze stran, jež se
nacházejí na těchto územích či nad těmito územími nebo v jiné
oblasti v Evropě, v níž byly k datu vstupu v platnost této
smlouvy rozmístěny okupační síly kterékoli ze stran, či nad
touto oblastí nebo ve Středozemním moři či nad ním nebo
v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka či nad
touto oblastí.
------------------------------------------------------------------
1) Definice území, na něž se vztahuje článek 5, byla pozměněna
článkem 2 Protokolu k Severoatlantické smlouvě o přístupu Řecka
a Turecka a protokoly o přístupu SRN a Španělska.
2) 16. ledna 1963 vyslechla Rada NATO prohlášení zástupce Francie,
který připomenul, že hlasováním o sebeurčení dne 1. července
1962 se alžírský lid vyslovil pro nezávislost Alžírska ve
spolupráci s Francií. V důsledku toho prezident Francouzské
republiky dne 3. července 1962 formálně uznal nezávislost
Alžírska. Z toho vyplývá, že "alžírské departementy Francie"
jako takové nadále neexistují a zmínka o nich
v Severoatlantické smlouvě tedy již nemá smysl. Na základě
tohoto prohlášení Rada konstatovala, že pokud jde o bývalé
alžírské departementy Francie, pozbývají příslušná ustanovení
smlouvy platnost dnem 3.