Benito Mussolini
(* 29. 7. 1883, † 28. 4. 1945)

Narodil se jako syn kováře a učitelky v severoitalském městě Dovia. Jako vzpurné a neukázněné dítě byl vyloučen ze dvou škol, své spolužáky často napadal, některé dokonce ve rvačkách poranil kapesním nožem. Nakonec však přece studia dokončil a stal se učitelem v Gualtieri, malé vísce blízko rodného města. Za čtyři měsíce však učitelské místo ztratil vzhledem k četným sexuálním skandálům.
Benito Mussolini* 29.7.1883 † 28.4.1945
Do svých 26 let byl budoucí „duce“ celkem šestkrát uvězněn pro násilí, rvačky a výtržnosti. Za první světové války narukoval na frontu, kde byl zraněn výbuchem šrapnelu. Po válce byl jedním ze zakládajících členů fašistické strany bojující proti socialismu. Po volebním vítězství v roce 1922 donutili fašisté krále Viktora Emanuela III. jmenovat Mussoliniho ministerským předsedou. Ve svých 39 letech se tak stal nejmladším italským premiérem v dějinách. Roku 1902 se stal čtráctým členem socialistické strany. Od roku 1912 byl pak redaktorem a od roku 1914 ředitel stranického listu Avanti (Vpřed). Roku 1914 byl ze strany vyloučen. V roce 1919 založil militantní organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky), která byla roku 1921 přeměněna v nacionální fašistickou stranu. Po pochodu na Řím roku 1922 se stal předsedou koaliční vlády. Od roku 1925 capo del governo e duce del fascimo (šéf strany a vůdce státu). Opozice opatrně mlčela a poskytla tím Mussolinimu, za shovívavosti krále a neutrality církve, moc k nastolení otevřené diktatury. Pozadí vládní krize, jež vedla k posílení Mussoliniho pozice, tvořilo zavraždění Matteottiho, k němuž došlo 10. července 1924 akcí fašistického přepadového komanda. Matteotti protestoval proti změně volebního zákona z července 1923, která měla zvýhodnit fašistické kandidáty v dubnových volbách r. 1924. Odmítal též atmosféru násilí, jež se vytvořila v období předvolebního boje. Vražda vedla k odchodu liberálů a socialistů z parlamentu. Žádali sice zrušení fašistických milicí, avšak nedokázali mobilizovat obyvatelstvo k odporu proti Mussolinimu. Strach ze socialistické revoluce převládl a Mussolini si mohl po několika týdnech krize upevnit své mocenské pozice. Po svém projevu v lednu 1925 nechal odsouhlasit několik zákonů a dekretů, jež mu dovolovaly omezit činnost stran, zrušit svobodu tisku a omezit autonomii správy. Antifašistické organizace byly zakázány, opozice pozatýkána. V Itálii zavládla fašistická diktatura.