referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Elvíra
Štvrtok, 21. novembra 2024
Historie počítače
Dátum pridania: 14.08.2008 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: adamsuja
 
Jazyk: Čeština Počet slov: 691
Referát vhodný pre: Stredná odborná škola Počet A4: 1.9
Priemerná známka: 2.99 Rýchle čítanie: 3m 10s
Pomalé čítanie: 4m 45s
 
První počítače vznikly během 2. světové války v USA jako produkt vojenského výzkumu. Přesněji řečeno, příslušné projekty byly započaty většinou již před válkou, ale teprve armádní peníze jim daly ten pravý spád; dělostřelci a letci potřebovali přesnější balistické výpočty, fyzikové v Los Alamos nezvládali drtivý objem komplikovaných rovnic popisujících děje uvnitř budoucí atomové bomby. Z několika nezávislých skupin byl nakonec nejúspěšnější tým, který pracoval od roku 1943 na Pensylvánské universitě ve Philadelphii pod vedením J. Mauchlyho a J. P. Eckerta.

V létě 1945
uvedl poprvé do provozu elektronkové monstrum chlazené dvěma leteckými motory a nazvané ENIAC. To byl pradědeček všech počítačů dneška.
Myšlenka počítače nespadla ve čtyřicátých letech z nebe. K četným předchůdcům jeho tvůrců Lze počítat francouzského filozofa a matematika Blaise Pascala (1623 1662), který jako první sestrojil mechanický sčítací stroj, dále známého průmyslníka Jacquarda, který kolem roku 1800 poprvé v praxi použil! programové řízení, když zvolil děrné štítky s naprogramovaným vzorem látky pro řízení tkalcovského stavu. Se skvělou myšlenkou spojení mechanických výpočetních pomůcek a programově řízených strojů jako první přišel anglický matematik Charles Babbage (1791-187I).

Roku 1834
navrhl programově řízený mechanický číslicový počítač, který nazval Analitical Engine. Stroj měl být vybaven aritmetickou jednotkou, pamětí pro 1000 padesáticiferných čísel, vstupem z děrných štítků a výstupem na primitivní tiskárnu. Programování se mělo provádět pomocí Jacquardouých děrných štítků, jeho princip se u ničem podstatném nelišil od programování dnešních počítačů. Návrhem Analytical Engine ovšem Babbage předběhl svou dobu natolik, že soudobá technologie na konstrukci nestačila.
Z důležitých předchůdců nutno ještě jmenovat amerického průmyslníka Hermana Holleritha, který na přelomu l9. a 20. století začal v masovém měřítku prosazovat děrnoštítkové stroje (později založil firmu IBM). V období těsně před druhou světovou Válkou byl vynález počítače již na spadnutí, výzkumné práce probíhaly souběžně v USA (nezávisle na několika místech), v Anglii i v Německu (některými prameny je za konstruktéra prvního fungujícího počítače považován Němec Konrád Buse).

Od roku 1944
spolupracoval se skupinou Mauchlyho a Eckerta muž, který sice není vynálezcem počítače - tím není, stejně jako u mnoha jiných moderních vynálezů, žádná konkrétní osoba - ale jehož jméno je přesto doplňováno přívlastkem "otec výpočetní techniky": John von Neumann. Stojí za to se u této výjimečné osobnosti na okamžik pozastavit. Von Neumann (1903-1957) je považován za jednoho z největších matematiků našeho století. Narodil se a vyrost v Budapešti jako vnuk rabína a syn úspěšného bankéře; tehdy se ještě jmenoval János. Nástup fašismu v Maďarsku ho přinutil odejít do USA, kde od roku 1930 působil na super prestižním Institute for Advanced Studies v Princetonu - mj. spolu s Albertem Einsteinem. Oborem von Neumannovy působnosti byla zejména matematická logika a kvantová fyzika.

Je též spolutvůrcem celého zcela nového matematického odvětví - teorie her. Během války pracoval na konstrukci jaderných zbraní, a právě to ho přivedlo k prvním počítačům. Seznámil se podrobně s jejich nedostatky a reagoval na ně tzv. von Neumannovou koncepcí - seznamem teoretických požadavků, kterými se konstrukce funkčního počítacího stroje musí řídit.
 
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.