Tyto okolnosti vedly v letech 1834 a 1844 k dělnickým bouřím.

Počátkem revolučního roku 1848 vypukly revoluce ve Francii a Itálii, ale i v jiných zemích se potvrdilo, že nejrůznější problémy vyžadují pohotová řešení. V Rakousku a Německu se projevoval národnostní útlak potlačovaných národů. Rakušané se pokusili svrhnout nenáviděného Metternicha a ministra Sedlnického a vytvořit buržoazní stát. O svá práva se rovněž přihlásili i Maďaři, Češi a Chorvati.

Politický život v Praze se v předjaří zmiňovaného roku rychle měnil. O aktuálních událostech ve světě se horlivě rokovalo, rozšiřovaly se letáky apelující na italský boj za svobodu, které současně vyzývaly k revoluci v českých zemích. V hostincích se rodily různé diskusní skupiny vytvářející své plány. Na Zelném trhu, v hostinci „U zlaté váhy“, se scházeli členové tajného politického klubu Českého Repealu (takzvaní radikálové), kteří připravovali svolání veřejné schůze, aby zde předložili svůj program. Obyvatelé českých zemí očekávali, že v souvislosti s Francouzskou revolucí a rozvojem politického hnutí v Německu Pražané vystoupí a budou žádat účast na státních záležitostech, aby se upevnilo uvědomění všech vrstev obyvatelstva.




*dnes Havelská ulice

Toho se ale podle názoru svolavatelů dalo dosáhnout prosazením obecného zřízení, svoláním sněmu, na kterém by vedle stavů (šlechty) a zástupců všech královských měst byli zastoupeni i rolníci, dále také ozbrojením celého národa a zrušením cenzury.
Žádost se skládala z dvaceti článků. Požadovala se ústava spolu se stejným volebním právem pro všechny vrstvy obyvatelstva pro volby do sněmu. Dále zde byl požadavek svobody slova a tisku, zrušení roboty a patrimoniálních soudů, zavedení úplné svobody náboženského vyznání, zavedení českého jazyka do škol a na soudy vedle jazyka německého, záruka osobní bezpečnosti, zrušení nepopulární potravinové daně, kolkovného a daňových poplatků, obecní samospráva, organizace práce a mzdy, omezení vojenské služby z osmi let na čtyři, zřízení národních gard a další.

Na sobotu 11. března 1848 v 18 hodin tedy svolali politicky činní Pražané shromáždění obyvatel města do Svatováclavských lázní na Novém Městě pražském, aby zde vytyčili své požadavky. Představitelé zemských úřadů i městské zprávy měli velké obavy ze samotného průběhu plánované schůze. O její povolení totiž nikdo z aktivistů nepožádal, tato skutečnost byla pádným důkazem změn ve společnosti. Hr. Rudolf Stadion (prezident gubernia) se rozhodl schůzi nezakazovat, ale pro jistotu měl v záloze dostatečný počet vojska, které bylo v akutním případě připraveno zasáhnout. K tomu naštěstí nedošlo.