Na Nové Město pražské proudily zástupy lidí, kteří byli celí nedočkaví z vůbec první politické schůze v historii. Jednací místnost byla pochopitelně přeplněna a mnozí byli nuceni zůstat venku. Pravoslav Trojan místo ochořelého autora návrhu dr. Braunera začal číst a zdůvodňovat jednotlivé body. Ukázalo se však, že návrh liberálů neodpovídá požadavkům lidu a byly vzneseny návrhy na další požadavky. Protože vzniklou situaci nebylo dost dobře možné řešit na místě, byl zvolen výbor, který měl zformulovat závěrečnou verzi petice a pak ji předložit obyvatelstvu k podpisu.
Členy výboru se stali převážně liberálové. Petici měli stylizovat konzervativní dr. Pinkas, dr. Gabler a Pravoslav Trojan. Petice obsahovala rozsáhlou předmluvu, následovaly požadavky obyvatelstva a závěrečná řeč:

„Tyto u věrné poddanosti náš král. Milosti nyní přednešení přání a prosby upevní – jakož doufáme i Boha za to žádáme, jenž osudem světu vládne – svatý svazek mezi knížetem a národem, ušlechtí v blahodějném působení národ, povznesou podle povahy času jeho smýšlení, napraví jeho úsudek o povinnosti a právě, posilní jeho naději, lásku i víru ve vše to, co svatého dnes ještě mylně platilo za přednost, ztrácí svou cenu i poraženo bude bleskem svatých darů pravdy, osobní důstojnosti a pojištění důvěry; i otevrou se nesčíslní pokladové země: jeden a týž směr i cíl naplní nadšením veškeré mezi sebou ve spolek v rovnost uvedené i spřízněné obyvatelstvo, cíl totiž, abychom mocně a pevně stáli pod císařskou korouhví rakouskou.
Cit národní, hrdost pro vlast, i pro svatého krále, zušlechťuje národ a činí jej nepřemožitelným nepříteli každému, budiž od západu nebo od východu.
Vše s Bohem, císařem a králem naším, takové jest heslo naše v svatém nadšení. Král a pán náš vidí věrná srdce naše, král a pán náš nehorší se pro svobodu slova; byloť míněno věrně, upřímně a neukrytě; v celé té důvěře oddaného srdce pravíme: Jinak učiniti jsme nemohli!“

Text petice byl 14. března předložen například na Staroměstské radnici, v Jednotě ku povzbuzení průmyslu v Čechách nebo v Měšťanské besedě k podepsání.







* Klíma, A., Revoluce 1848 v českých zemích, 1. vydání, Praha, SPN 1974, str. 140, 141
Na 19. března bylo stanoveno datum odjezdu české deputace k císaři do Vídně s podepsanou peticí. Lidé deputaci všude nadšeně vítali a dychtivě očekávali co nejlepší výsledek. Pro počáteční úspěch revoluce v habsburských zemích bylo rozhodující revoluční povstání ve Vídni 13. – 15. března. Rakušany nenáviděný kníže Metternich byl nucen odstoupit, císař musel provolat ústavu a zaručit občanské svobody.