Architektura románská (11.-13.století)

Tato tvoří první ucelený výtvarný projev rodící se středověké Evropy. Pro tuto Evropu a její životní styl a názor bylo určující tzv.křesťanské universum – tedy jeden svět spojený jednou vírou v jediného boha. Pro tento „svět“ se stala universálním dorozumívacím prostředkem latina, byť se jednalo o řeč pouze úzké skupiny vzdělanců – především kněží, a právě románská architektura, která čerpala své vzory - stejně tak jako latina – z antického Říma. Obojí – latina i architektura – bylo převzato barbarskými kmeny, které svými nájezdy sice rozvrátily Římskou říši, ale nakonec zcela splynuly s původním antickým osídlením jižní a západní Evropy.
Období románské architektury stojí také na počátku rozvoje českého státu, který se postupně rodil z někdejšího společenství kmene Čechů od konce 9.století. V kulisách románských staveb se pak odehrávalo především střetnutí přicházejícího křesťanství s pohanskou vírou starých Čechů, zahrnující kromě víry v řadu bohů a bůžků také uctívání sil přírody a přírodních zdrojů (voda, skály, lesy atp.). Jelikož se Česká kotlina nacházela předci jenom stranou Římské říše, její vzory sem pronikaly postupně a se zpožděním. Nositelem nového náboženství a s ním ruku v ruce jdoucího uměleckého stylu, se stali předáci Čechů – z nich pak nejmocnější rod Přemyslovců, který ukořistil na konci 9.století domácí vládu. Jeho členové začali postupně budovat základy státní organizace – pevné hrady a na nich křesťanské kostely.
Na jejich podobě přitom záviselo, zda a kdy křesťanství u nás naplno zakoření – v době všeobecné negramotnosti byla jediným prostředkem, jak lidem něco sdělit či vysvětlit, právě architektura. Románské stavby vycházejí přímo z podstaty křesťanského učení o uspořádání světa jako Božího království na zemi. Základními typy staveb byla kruhová rotunda a podélná bazilika, orientovaná k východu, odkud přichází světlo; na západní straně s přistavěnými věžemi, které bránily před silami temnoty. Základním prvkem staveb pak byla valená klenba, ne nepodobná klenbě nebeské. Silné - často až dva metry – zdivo skýtalo bezpečí pro všechny, kteří do chrámu vstoupili branou - portálem. Jeho podoba odkazovala ke slovům Ježíšovým: „Já jsem brána, kdo skrze mne vejde, bude spasen…“ (Jan 10, 7-9).