V Africe se objevil první pračlověk rodu Homo erectus jako Homo erectus leakeyi před asi 1,6 až 1,3 mil. let. Nové nálezy z Keně a Etiopie dovolují uvažovat o ještě vyšším stáří. Žil zde jako jeho předchůdci v savaně a ve světlém pralese, vyhledával zejména blízkost velkých sladkovodních jezer tohoto území (např. dnešní jezero Turkana). Později, asi před miliónem let, žili zástupci tohoto rodu pračlověka také na samém severu Afriky (Homo erectus mauritanicus) a v jihoafrické oblasti Kapska (Homo erectus capensis). Nejmladší člen rodu Homo erectus se objevil jako "Pekingský člověk" (Homo erectus pekinensis, dříve také Sinanthropus pekinensis) před asi 500 000 až 400 000 lety v dnešní Číně. Pekingský člověk byl patrně potomkem o půl miliónu let staršího pračlověka označovaného Homo habilis offizinalis a je nejvyvinutějším zástupcem svého rodu. Objem jeho mozku je v průměru 1055 cm3, střední tělesná výška se pohybuje mezi 1,55 až 1,60 m. Kromě rostlinné potravy se živil také lovem zvěře, zejména jelenů a divokých prasat. V tlupách naháněl zvěř na okraje skalních srázů tak, aby se odtud zřítila a stala se snadnou kořistí. Své jednoduché zbraně a nástroje zhotovoval z křemence, pískovce, pazourku a vápence. S jistotou znal oheň (a s ním možná již také ostatní zástupci rodu Homo erectus). Ale často několik metrů vysoké vrstvy popela na ohništích dávají tušit, že oheň sice používal, ale ještě sám neuměl zažehnout, a proto jej musel stále udržovat. Možná znal již určitý druh znakové řeči.