Veršoval jako tehdy každý, ale jeho verše byly slabé. Zajímal se však navíc o astronomické a přírodovědecké problémy. Zatímco pro Alexandra zůstalo až do jeho smrti víno lékem proti starostem, střízlivý Říman se mu, jakmile uplynulo prohýřené mládí, naprosto vyhýbal. Jako všem, kteří se v mládí hřáli v záři ženské přízně, i jemu zůstal navždy lpět na těle její odlesk. Ještě v jeho letech zralosti ho potkávala milostná dobrodružství a úspěchy u žen a ve vnějším vystupování mu zůstalo jakési hejskovství či spíše příjemné vědomí vlastní mužné krásy. Vavřínovým věncem, se kterým se v pozdějších letech objevoval na veřejnosti, pečlivě přikrýval pleš, kterou těžko nesl, a jistě by obětoval mnoho ze svých úspěchů, kdyby si tím mohl vykoupit zpět své mladické kadeře. Ale ačkoliv se s potěšením stýkal se ženami ještě jako vladař, pouze si s nimi zahrával a nedopřál jim na sebe žádný vliv. Dokonce i tolikrát diskutovaný vztah ke královně Kleopatře rozehrál jen proto, aby zakryl slabá místa svého momentálního politického postavení."
Caesar jako vojevůdce v galském tažení
"Ihned po této děsivé zprávě vyrazil Caesar na cestu, ovšem jen se dvěma slabými legiemi o přibližně 7000 mužích a s asi 400 jezdci. Přesto však stačila zpráva, že se blíží Caesar, k tomu, aby se povstalci rozhodli ukončit obležení. Bylo již na čase, sotva každý desátý muž v Ciceronově táboře zůstal nezraněn. Caesar, proti němuž se povstalecké vojsko obrátilo, oklamal nepřítele ohledně své síly způsobem, který už mnohokrát s úspěchem použil. Nepřátelé se odvážili útoku na římský tábor za nepříznivých podmínek a byli poraženi. Je zvláštní, avšak pro Kelty typické, že dosud tak úspěšné, tak rozšířené povstání se zhroutilo touto jedinou ztracenou bitvou nebo spíše pouhým objevením se Caesara na bitevním poli."
Caesar jako státník
"Ačkoliv se věnoval naprosto rozdílným a navzájem naprosto nesouvisejícím věcem, přesto všechny směřovaly k jedinému cíli, který Caesar sledoval s naprostou důsledností a vytrvalostí. Nikdy nedával žádné ze svých mnohostranných činností, ať směřovaly kamkoli, přednost před ostatními. Ačkoliv byl mistrem válečného umění, přesto se ze státnických ohledů do krajnosti snažil odvrátit občanskou válku, a když už přece jen započala, usiloval o to, aby jeho vavříny byly co nejméně krvavé. Ačkoliv byl zakladatelem vojenské monarchie, nedovolil při své energii, která v dějinách nemá příkladu, nikdy vzniknout maršálské svitě a nevytvořil si osobní gardu prétoriánů.