Byla založena v roce 1088 a pyšní se proto přízviskem "nejstarší v Evropě". Už v polovině dvanáctého století bylo město Boloňa v Evropě synonymem práva a zákonů.

Boloňa a Paříž nabídly během jedenáctého a dvanáctého století první organizační modely vzdělávání, z nichž později čerpaly i další univerzity. Univerzita jako taková se zrodila ve středověké společnosti. Je výsledkem spontánního sloučení studentů a učitelů, jak napovídá už sám název. Původně latinské slovo universitas označovalo jakékoli sdružení odborného charakteru. Proto také ve středověku bylo náboženské, vědecké a politické vzdělání zaměřeno vždy tak, aby uspokojilo praktické požadavky. ZALOŽENÍ UNIVERZITY

Rok 1088 může být považován za datum, kdy v Boloni začíná vzdělávání nezávislé na církevních školách. Za zakladatele Boloňské univerzity je považován Wernerius, neboli Irnerius, jehož aktivity v oblasti římského práva překračují hranice města a rozšiřují se do severní Itálie. Irnerius byl mistrem glos a komentářů. Jeho žáci si na okraje antických textů zapisovali komentáře a interpretace k nim, které slyšeli od svého učitele. Díky Irneriovi se právo stalo samostatnou disciplínou. Boloňská univerzita zpočátku neměla centralizované sídlo, ale byla roztroušena na mnoha místech ve městě. Mnohdy vyučovali doctores legis u sebe doma. Boloňská Universitas scolarorum se od pařížské Universitas magistrorum et scholarum odlišovala nejen názvem, ale i funkcí. V Boloni si studenti sami vybírali a platili učitele. Tato zvláštní privilegia ještě zvýšila slávu univerzity. Již v polovině dvanáctého století bylo město Boloňa v celé Evropě synonymem práva a zákonů. K rozkvětu města přispívala i přítomnost mnoha zahraničních studentů. Rostla také výroba knih a iluminovaných kodexů. NEZÁVISLOST

Už od dvanáctého století dosahují odborníci na římské právo z této univerzity značné proslulosti a významu, protože několikrát nabídli pomoc a právní znalosti německým panovníkům. Například v roce 1158 při zasedání zemského sněmu ve městě Roncaglia pomohli čtyři odborníci na právo - Irneriovi žáci Bulgaro, Martino, Jacopo a Ugo - Fridrichovi I. Barbarossovi při obhajobě práv císařství a prosadili, že je závazné řídit se právem římským. Aby se panovník právníkům odvděčil, vydal ještě téhož roku listinu Constitutio Habita, v níž se stanoví, že každá škola se skládá ze sdružení studentů v čele s učitelem, jemuž studenti za vyučování platí.

Dále se v ní panovník zavazuje, že bude všechny studenty cestující za účelem studií chránit před politickými autoritami a jejich mocí. To bylo důležité pro další vývoj univerzit v Evropě. Univerzita se tak právně stala místem, kde se výuka a výzkum vyvíjejí svobodně a nezávisle na jakékoli moci. VLIV MĚSTA

Po smrti Fridricha I. se snaží na univerzitu dohlížet město. Požaduje, aby učitelé přísahali, že nepůjdou vyučovat mimo městské brány. Za větší jistoty a za ochranu se vyučující zavazují, že nebude docházet k odštěpování univerzity. Přítomnost univerzity znamenala pro město bezesporu obrovskou mezinárodní prestiž. Studenti však zákaz pohybu odmítají. K nejdůležitějšímu odštěpení došlo v roce 1222 a vznikla tak univerzita v Padově. MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOST

Studenti se v té době rozdělují podle místa původu. V Boloni jsou studenti z tzv. území před horami (Italové z Lombardie, Toskánska a Říma, ne z Boloně) a z území za horami (za Alpami, tedy Francouzi, Španělé, Angličané, Burgundi, Normani, Katalánci, Maďaři, Poláci, Němci atd.) Tak se na přelomu dvanáctého a třináctého století vytvářejí v Boloni sdružení studentů, kteří se snaží dosáhnout samostatnosti a dohodnout se s místní mocí. Roku 1219 dává papež boloňské mu arcidiakonovi povolení udělovat akademické tituly. Roku 1230 přiznává město Boloňa zahraničním studentům stejná práva jako studentům boloňským. PRVNÍ SÍDLO

Prvním stálým sídlem Boloňské univerzity byl Palazzo dell`Archiginnasio. Palác byl postaven roku 1563 s cílem sdružit do jedné budovy všechny právní školy (občanské a církevní právo) a školy humanitní a přírodovědecké (filozofie, medicína, matematika, fyzika a přírodní vědy). Tyto školy byly do té doby roztroušeny v různých částech města. Stavba byla zahájena roku 1561 a dohlížel na ni papežský legát Pier Donato Cesi. Budova "nových škol", neboli Archiginnasio, byla postavena podle projektu boloňského architekta Antonia Morandi a byla součástí plánu na obnovu politického centra města. Stavební práce, které začaly univerzitní budovou, pokračovaly dále v roce 1564. Tak vzniklo hlavní náměstí (Piazza Maggiore) a Neptunova kašna. V roce 1565 pak byl ještě postaven Palazzo dei Banchi, což je vůbec poslední postavená budova na celém náměstí. Z vnější strany paláce Archiginnasio je podloubí se třiceti oblouky dlouhé 139 metrů. Palác je dvoupatrový. Do druhého patra vedou dvě schodiště, což umožňovalo oddělený přístup do se dmi přednáškových sálů na právnické škole a zvlášť na škole umělecké do dalších sedmi místností.

V budově byly dále dvě velké auly: aula magna (kde je dnes čítárna městské knihovny) a aula právnická, které se také říká Stabat Mater, na paměť prvního uvedení stejnojmenné opery Gioacchina Rossiniho roku 1842. Na stropech na chodbách a schodištích a na stěnách místností jsou erby, nápisy a ozdoby se jmény učitelů a studentů, kteří navštěvovali Boloňskou univerzitu od konce šestnáctého do konce osmnáctého století. Ne vždy jde o známé osobnosti, ale i tak jsou zajímavým historickým svědectvím. ANATOMICKÉ DIVADLO

V roce 1637 architekt Antonio Levanti postavil takzvané Anatomické divadlo ( Teatro Anatomico ). Vyučovala se tam anatomie na základě pitev lidských mrtvol. Sál je obložen dřevem a jsou v něm sochy slavných lékařů z období starověku a nejznámějších boloňských lékařů. Za druhé světové války při leteckém bombardování 29. ledna 1944 byla budova Archiginnasia značně poškoze na a některé fresky a sochy byly zcela zničeny. STUDENTSKÉ KOLEJE

Velký příliv studentů na Boloňskou univerzitu ve třináctém a ve čtrnáctém století je spojen s novým problémem. Kde studenty ubytovat? Mnohé urozené rodiny dávají peníze na výstavbu studentských kolejí. Ve třináctém století je postavena kolej Collegio Avignonese pro osm studentů z diecéze v Avignonu, kteří chtějí studovat v Boloni. Roku 1367 je postavena kolej Collegio di Spagna určená pro čtyřiadvacet španělských studentů šlechtického původu a dva kaplany. V následujících stoletích vznikají v Boloni další koleje. Například kolej il Vives (1538) pro španělské studenty ve stísněné ekonomické situaci či lo Jacobs (1560) kolej pro Vlámy. Nechyběly samozřejmě ani koleje pro italské studenty, například il Ferrerio (1542) pro Piemonťany, il Montalto (1586) pro studenty z oblasti Marche nebo koleje pro boloňské studenty jako il Gregoriano (14. století), kterou ustanovil sám papež Řehoř XI., nebo il Poeti (1549). Mnoho těchto kolejí funguje dodnes (například Collegio di Spagna, Collegio Poeti aj.). PLAT PRO UČITELE

Hned od začátku fungování univerzity studenti sbírali peníze a dávali je učitelům ve formě odměny, protože věda, jako dar od Boha, se nemohla prodávat. Postupně se z odměny stal opravdový plat. Existují dokumenty, které přesně stanovují, kolik peněz musí učitel dostat za jednu hodinu nebo za celý rok. Ne vždy platili učitelům pouze studenti. Někdy muselo část peněz učitelům vyplácet město, aby zajistilo potřebnou kontinuitu vyučování. Asi od poloviny čtrnáctého století vyplácelo město nejznámějším profesorům plat. Tak vznikl trojúhelník charakterizující středověké období Boloňské univerzity: profesoři, studenti a město.

UMĚLCI

Od čtrnáctého století jsou na Boloňské univerzitě kromě právních škol také školy umělecké. Termín umění (latinsky ars) byl chápán v klasickém smyslu jako technika, takže na umělecké škole se studovala medicína, filozofie, aritmetika, astronomie, logika, rétorika a gramatika. Od roku 1316 se "umělci" osvobodili ze závislosti na právnících a vznikla nová škola s vlastním rektorem. Roku 1364 bylo zavedeno také vyučování teologie. * * *

MĚSTO BOLOŇA

Boloňa se nachází v severní Itálii, v Pádské nížině, a je to hlavní město kraje Emilia-Romag na. Město má tři podoby: Bologna la rossa (červená), známá svými červeno-rezavými střechami; Bologna la dotta (učená) díky nejstarší univerzitě v Evropě (11. století); a Bologna la grassa (tlustá), vyhlášená pro svou vynikající kuchyni. V šestém století př. n. l. to bylo jedno z nejdůležitějších etruských měst v Pádské nížině a nazývalo se Felsina. V pátém století př. n. l. ji dobyli Keltové, kmen Bójů, kteří později došli až do Čech a po nich máme dodnes jména Bologna i Bohemia. Pak přišli Římané a pře jmenovali ji na Bononia. Za Římanů město jen vzkvétalo, žilo tu dvacet tisíc lidí a město bylo s Římem spojeno Aemiliovou silnicí. Boloňa byla prvním evropským městem, kde bylo zrušeno nevolnictví (1256). V té době byly také postaveny městské hradby a Boloňa patřila mezi deset nejlidnatějších měst. Ve středověku sdílela Boloňa nejprve osudy říše Langobardů (1167-1278). Od počátku šestnáctého století náležela většinou k papežskému státu, ale byla poměrně samostatná a zažívala velký hospodářský a kulturní rozkvět. V roce 1860 byla připojena ke sjednocené Itálii. V současnosti má město asi 500 000 obyvatel. Jsou zde četné akademie, muzea, několik vysokých škol a konají se zde významné veletrhy. Historické centrum města je nejméně porušené v celé Itálii (hned po Benátkách) a je v něm asi pětatřicet kilometrů podloubí. V roce 2000 byla Boloňa stejně jako Praha evropským městem kultury. SLAVNÍ HOSTÉ A STUDENTI

Sláva univerzity se šířila po celé Evropě. Boloňa byla cílem mnoha významných osobností. V Boloni studovali například Dante Alighieri a Francesco Petrarca, ale také básníci Guido Guinizelli a Cino da Pistoia. Jeden z Irneriových žáků vyučoval v Oxfordu římské právo a do Boloně tak přicházeli také angličtí vzdělanci jako například duchovní Thomas Becket. Roku 1506, když město vítalo papeže Julia II., navštívil město Erasmus Rotterdamský, tehdy asi čtyřicetiletý, a strávil tu rok. Ve stejné době končil tříleté studium v Boloni polský matematik a astronom Mikuláš Koperník.

Studoval církevní právo a zároveň začínal s astronomickým pozorováním. V Boloni byl také malíř Albrecht Dürer, Karel Boromejský, pozdější kardinál, dra matik Carlo Goldoni a básník Torquato Tasso. MEDICÍNA A LIDSKÉ TĚLO

Vyučování medicíny je do univerzitního programu zahrnuto papežskou bulou z roku 1219. Město však lékařům přizná stejné postavení jako právníkům až roku 1288. Na počátku čtrnáctého století se na univerzitě pořádají první praktické hodiny anatomie. Zlaté období medicíny v Boloni se shoduje s vyučováním Marcella Malpighi v sedmnáctém století. Ke svým výzkumům používá mikroskop. Mezi jeho objevy patří například objev slezinných a ledvinových tělísek. Malpighi prováděl pitvy, aby nalezl souvislosti mezi lidskou anatomií a klinickými projevy. Byl zvolen členem anglické Royal Society. MATEMATIKA

První zprávy o tom, že se v Boloni vyučuje matematika a astronomie (která se tehdy ještě nerozlišovala od astrologie), pocházejí ze třináctého století. Na zdejší univerzitě vyučovali matematiku takové osobnosti jako Luca Pacioli, autor prvního tištěného spisu o účetnictví (1494), nebo Hieronymus Cardanus, podle kterého jsou nazvány vzorce pro řešení algebraických rovnic 3. stupně. VĚDA A TECHNIKA

Na univerzitní prostředí má vliv vývoj vědy a techniky, který nastává v období průmyslové revoluce v osmnáctém století. V Boloni tehdy působil Luigi Galvani, který byl spolu s Alexandrem Voltou, Benjaminem Franklinem a Henrym Cavendishem zakladatelem moderní elektrotechniky. Na Galvaniho výzkumy v oblasti elektřiny pak navázal jeho vnuk Giovanni Aldini. Na konci 19. století je ve studiích elektromagnetických vln považován za následníka německého fyzika Hertze Ital Augusto Righi. Není bez zajímavosti, že v roce 1894 prováděl nedaleko Boloně první pokusy s využitím elektromagnetických vln pro bezdrátový telegraf vynálezce Guglielmo Marconi. NOVÉ SÍDLO - PALAZZO POGGI

Roku 1803 se stal novým sídlem univerzity Palazzo Poggi, kde je hlavní budova dodnes. Palác pravděpodobně postavil Pellegrino Tibaldi v polovině šestnáctého století. Od roku 1711 tu sídlil Institut věd a umění. O rok později bylo rozhodnuto v paláci postavit astronomickou observatoř. Dnes je ve věžičce observatoře muzeum astronomie. Na místě prvního sídla univerzity, v paláci Archiginnasio, sídlí od roku 1838 městská knihovna. Má zhruba 800 000 svazků, včetně 2500 prvotisků, 15 000 cenných knih ze šestnáctého století a 12 000 vzácných rukopisů.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk