referaty.sk – Všetko čo študent potrebuje
Klement
Sobota, 23. novembra 2024
Vagantská poézia
Dátum pridania: 13.01.2003 Oznámkuj: 12345
Autor referátu: Ropka
 
Jazyk: Slovenčina Počet slov: 614
Referát vhodný pre: Stredná odborná škola Počet A4: 2.4
Priemerná známka: 2.96 Rýchle čítanie: 4m 0s
Pomalé čítanie: 6m 0s
 
Vagantské poselství:
Chce-li někdo opravdu poznat staročeskou lyriku, musí poznat i lyriku psanou latinským (ale i makarónským) jazykem. Tato většinou anonymní, nejstarší internacionální poesie 12. století oplývá jiskřivým vtipem, svižným humorem a neskrývanou ironií. Přesto je ale u nás tento kulturně cenný zjev středověkých universit málo znám. Skladateli a šiřiteli těchto skladeb byli především středověcí žáci, podle romantického názoru vědců minulého století, potulní studenti vaganti. Odtud se jejich neobvyklá tvorba označuje jednotným termínem vagantská poesie. Vaganti byli hlavními představiteli charakteristických znaků oné doby. Museli putovat za vzděláním z města do města, poněvadž se na žádné tehdejší universitě nepěstovaly všechny discipliny. Proto měli studenti různé výsady, např. privilegium volné cesty všemi zeměmi. To vše přispívalo k šíření poesie, neboť studenti sebou nosili písně, jež na školách slyšeli nebo sami složili. Můžeme být přesvědčeni, že tento toulavý život pln smutných i radostných zážitků, střídání hladu, bídy a smysl pro humor s jakýmsi druhem rošťáctví byl zpravidla solí studentského dne. Tito vaganti zpívali v nekonečných variacích o radostech i žalostech lásky a života a používali snad všechny literární druhy: od nejjemnějších veršů milostných až po pamflet. Narozdíl od trubadúrského dvorného vzdychání se vagantská milostná lyrika pohybovala v poloze jadrnější a smyslnější. Ve shodě se svým životem Vaganti pěstovali stejně jadrné písně pijácké, hráčské a žebravé. K proslulosti vagantů však přispěla až poezie satirická, která tepá do světské zkaženosti, života vyplněného nemilosrdným třídním bojem a nešetří ani vysokou církevní hierarchii, v níž vidí kořen všeho zla. Ze satir poznáváme mnohé rysy vládnoucích tříd lépe a plastičtěji než z učených traktátů a kronik. Skýtají totiž skutečný obraz ubohého a nuzného života vykořisťovaných a svědčí o přepychu, nádheře a lakotě vykořisťovatelů. Ve skutečnosti to ale nebyly básně ani tak protikatolické, ani tak revoluční. Jejich skladatelům šlo jen o všeobecnou nápravu a návrat k starým dobrým mravům. Chtěli se pouze podělit o živé a působivé poselství s těmi, co je přežijí.

Vagantští autoři:
U většiny lyrických skladeb vagantského původu bohužel autora neznáme. Největší a nejdůležitější sbírku těchto anonymů nalezl Joh. Andr. Schmeller v jednom bavorském klášteře.
 
   1  |  2    ďalej ďalej
 
Zdroje: Malý labyrint literatury (Viktor Kudělka, nakladatelství Albatros, Praha 1982), Malý labyrint literatury (Dušan Karpatský, nakladatelství Albatros, Praha 2001), Písně žáků darebáků/Carmina discipulorum vaqorum (přeložil Rudolf Mertlík, nakladatelství Sfinx, Praha 1948), Písně žáků darebáků - část 2. (Rudolf Mertlík, nakladatelství Melantrich, Praha 1951), Slovník cizích slov (nakladatelství Encyklopedický dům, Praha 1998), Literatura I. - výklad, interpretace, Literární teorie (Michaela Horáková a Lubor Kysučan, pedagogické nakladatelství, Praha 1997, 2000)
Copyright © 1999-2019 News and Media Holding, a.s.
Všetky práva vyhradené. Publikovanie alebo šírenie obsahu je zakázané bez predchádzajúceho súhlasu.