Po její publikaci byla již několikrát vydána a pod názvem Carmina Burana je známa po celém světě.

Naproti velikému počtu anonymních skladeb máme jen malou část tvorby, jejíž autory bezpečně známe. Mezi nimi zaujímá první místo velmi vzdělaný a zcestovalý Primas (mistr Hugo z Orleáns, 1093-1160). Ve svých epigramech, lyrických básních, satirách a invektivách užíval hexametry s vnitřními rýmy i uhlazené přízvučné verše. Po celý středověk kolovalo mnoho historek o jeho pohotovosti a vtipném reagování na danou situaci. Tyto zprávy i jeho verše se dostali do Čech a byly zaznamenány písařem Oldřichem Křížem z Telče.
Menší rozmanitost, avšak dokonalejší básnické zpracování se projevuje v básních Archipoeta, který nad Primatem vyniká obzvlášť citem a myšlenkovou prohloubeností. Ačkoliv je Archipoeta (rex poetarum=král básníků) největší a nejnadanější básník 12. století, neznáme jeho pravou totožnost skrývá, ani jeho národnost. Víme pouze, že byl "dvorním básníkem". Na dvorech se jako básníci uplatnili spíše vaganti (zanechali studií a dali přednost bezstarostnému životu ve službách svých ochránců), ale Archipoetovy výše nedosáhl nikdo z nich. Z jeho desíti dochovaných básní je nejproslulejší Zpověď (Confessio).
K Primatovi a Archipoetovi se na sklonku XII. století druží neméně významný básník Walter ze Chatillonu. Věnoval se hlavně poezii satirické, ale skládal i písně lyrické a duchovní. Na bohatosti a rozmanitosti jeho strofických útvarů lze nejlépe pozorovat velký formální vliv poezie duchovní na světskou.

Vagantská poesie v Čechách
U nás se žákovská tvorba začala rozvíjet později než ve Francii, neboť její rozkvět souvisí se založením pražské univerzity. Tvorba našich žáků napodobuje cizí vzory a nese všechny jejich znaky. Na účet literární teorie a tradice byla tedy ochuzena o originalitu. Pozornost si zasluhuje pouze zvláštní humor a výsměch z vlastní bídy.