Vagantské poselství:
Chce-li někdo opravdu poznat staročeskou lyriku, musí poznat i lyriku psanou latinským (ale i makarónským) jazykem. Tato většinou anonymní, nejstarší internacionální poesie 12. století oplývá jiskřivým vtipem, svižným humorem a neskrývanou ironií. Přesto je ale u nás tento kulturně cenný zjev středověkých universit málo znám. Skladateli a šiřiteli těchto skladeb byli především středověcí žáci, podle romantického názoru vědců minulého století, potulní studenti vaganti. Odtud se jejich neobvyklá tvorba označuje jednotným termínem vagantská poesie. Vaganti byli hlavními představiteli charakteristických znaků oné doby. Museli putovat za vzděláním z města do města, poněvadž se na žádné tehdejší universitě nepěstovaly všechny discipliny. Proto měli studenti různé výsady, např. privilegium volné cesty všemi zeměmi. To vše přispívalo k šíření poesie, neboť studenti sebou nosili písně, jež na školách slyšeli nebo sami složili. Můžeme být přesvědčeni, že tento toulavý život pln smutných i radostných zážitků, střídání hladu, bídy a smysl pro humor s jakýmsi druhem rošťáctví byl zpravidla solí studentského dne. Tito vaganti zpívali v nekonečných variacích o radostech i žalostech lásky a života a používali snad všechny literární druhy: od nejjemnějších veršů milostných až po pamflet. Narozdíl od trubadúrského dvorného vzdychání se vagantská milostná lyrika pohybovala v poloze jadrnější a smyslnější. Ve shodě se svým životem Vaganti pěstovali stejně jadrné písně pijácké, hráčské a žebravé. K proslulosti vagantů však přispěla až poezie satirická, která tepá do světské zkaženosti, života vyplněného nemilosrdným třídním bojem a nešetří ani vysokou církevní hierarchii, v níž vidí kořen všeho zla. Ze satir poznáváme mnohé rysy vládnoucích tříd lépe a plastičtěji než z učených traktátů a kronik. Skýtají totiž skutečný obraz ubohého a nuzného života vykořisťovaných a svědčí o přepychu, nádheře a lakotě vykořisťovatelů. Ve skutečnosti to ale nebyly básně ani tak protikatolické, ani tak revoluční. Jejich skladatelům šlo jen o všeobecnou nápravu a návrat k starým dobrým mravům. Chtěli se pouze podělit o živé a působivé poselství s těmi, co je přežijí.

Vagantští autoři:
U většiny lyrických skladeb vagantského původu bohužel autora neznáme. Největší a nejdůležitější sbírku těchto anonymů nalezl Joh. Andr. Schmeller v jednom bavorském klášteře.

Po její publikaci byla již několikrát vydána a pod názvem Carmina Burana je známa po celém světě.

Naproti velikému počtu anonymních skladeb máme jen malou část tvorby, jejíž autory bezpečně známe. Mezi nimi zaujímá první místo velmi vzdělaný a zcestovalý Primas (mistr Hugo z Orleáns, 1093-1160). Ve svých epigramech, lyrických básních, satirách a invektivách užíval hexametry s vnitřními rýmy i uhlazené přízvučné verše. Po celý středověk kolovalo mnoho historek o jeho pohotovosti a vtipném reagování na danou situaci. Tyto zprávy i jeho verše se dostali do Čech a byly zaznamenány písařem Oldřichem Křížem z Telče.
Menší rozmanitost, avšak dokonalejší básnické zpracování se projevuje v básních Archipoeta, který nad Primatem vyniká obzvlášť citem a myšlenkovou prohloubeností. Ačkoliv je Archipoeta (rex poetarum=král básníků) největší a nejnadanější básník 12. století, neznáme jeho pravou totožnost skrývá, ani jeho národnost. Víme pouze, že byl "dvorním básníkem". Na dvorech se jako básníci uplatnili spíše vaganti (zanechali studií a dali přednost bezstarostnému životu ve službách svých ochránců), ale Archipoetovy výše nedosáhl nikdo z nich. Z jeho desíti dochovaných básní je nejproslulejší Zpověď (Confessio).
K Primatovi a Archipoetovi se na sklonku XII. století druží neméně významný básník Walter ze Chatillonu. Věnoval se hlavně poezii satirické, ale skládal i písně lyrické a duchovní. Na bohatosti a rozmanitosti jeho strofických útvarů lze nejlépe pozorovat velký formální vliv poezie duchovní na světskou.

Vagantská poesie v Čechách
U nás se žákovská tvorba začala rozvíjet později než ve Francii, neboť její rozkvět souvisí se založením pražské univerzity. Tvorba našich žáků napodobuje cizí vzory a nese všechny jejich znaky. Na účet literární teorie a tradice byla tedy ochuzena o originalitu. Pozornost si zasluhuje pouze zvláštní humor a výsměch z vlastní bídy.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Vagantská poézia