Přes všechny vylíčené zmatky však inflace v revolučním období činila pouhých 10-12%. Za vlády Jiřího z Poděbrad bylo obnoveno dolování stříbra v Kutné Hoře a ražba pražského groše. Po nástupu Jagelonců na český trůn došlo k poslednímu vzestupu produkce stříbrných dolů v Kutné hoře. Ludvík Jagelonský zahájil v roce 1519 ražbu nové velké mince tolaru. Tolar obsahoval 27,2 g stříbra. Produkce kutnohorských dolů se na konci 15. století zvýšila z 1500 kg na 4500 kg ročně. Bylo to poslední vzepětí a trvalo do druhého desetiletí 16. století, kdy dolování začalo nenávratně upadat. Kutnohorská naleziště nahradil v roce 1515 Jáchymov. V Jáchymově se těžilo průměrně 15 558 stříbra ročně, ale jeho sláva skončila už po třiceti letech. Dodnes z ní bylo alespoň slovo dolar z německého Jaochimsthaler-Thaler-tolar-dolar. Polovina 16. století učinila tečku za pověstí českého středověkého mincovnictví. Roku 1547 zrušil král Ferdinand I. Habsburský systém a český groš byl vytlačen zlatým rýnským a grošem míšenským (kurs byl 1 groš český za 2 groše míšenské). Třicetiletá válka podvázal zahraniční obchod a zrušila i domácí trh. Značně poklesla i hodnota peněz. Za znehodnocení mince v českých zemích neslo vinu už po roce 1622 tzv. finanční konsorcium. Jeho činnost, ražba dlouhých mincí s malým obsahem drahého kovu, skončila roku 1623 státním bankrotem (kaladou). Cena mince se snížila na desetinu. Přibližně od 17. století se jako drobné mince začaly používat krejcary. 120 krejcarů se rovnalo tolaru. Původně se razily ze stříbra, ale od doby Marie Terezie už jen z mědi. Za vlády Marie Terezie se zavedl jednotný peněžní systém, společná tolarová a zlatková měna. Základní měnovou jednotkou se stal 1 zlatý ve stříbře, který měl hodnotu poloviny tolaru nebo 30 krejcarů. Přesto se nepodařilo naplnit státní pokladnu. Roku 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz bankocetlí ve střední Evropě. Byly to neúročné dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se snažila krýt část finančního schodku a snížit státní dluh. Po vyhlášení státního bankrotu v roce 1811 hodnota státního oběživa byla snížena na jednu pětinu. Bylo zahájeno vydávání nových papírových peněz tzv. šajnů. Až do poloviny 19. století bylo základem hodnoty peněz stříbro. Zlato hrálo druhořadou roli. V 50.letech 19.století v USA otevřeli tak bohaté doly, že jeho cena začala prudce kolísat a klesat. Mnohé státy to přinutilo zavést měnu založenou jen na zlatě, které nadále představovalo stálou hodnotu. Rakousko-Uhersko tak učinilo 2.srpna 1892. Současně zavedlo i nové měnové jednotky-korunu a haléř.