Vývoj peňazí

Nejstarší peníze byly raženy v 1.st. před naším letopočtem Kelty na opidech v střední Čechách a hlavně na území Bratislavy. Jednalo se o tzv. duhovky. Moravané platili železem zpracovaným do zvláštních sekerovitých hřiven. Stříbrné denáry začaly v Čechách, na Moravě a na Slovensku obíhat až po rozvrácení Velké Moravy. Jejich ražba navázala na měnový systém zavedený ve Francké říši Karlem Velikým roku 781. První česká stříbrná mince byla ražena za Boleslava I. po roce 950. Vlastní mince razili i Slavníkovci. (vyvražděni 995) Denáry obsahovaly přibližně 1,5 g stříbra. Zpočátku jeden denár stačil dospělému člověku na živobytí na jeden měsíc, ale později jejich hodnota silně klesla. V roce 1210 za vlády Přemysla Otakara I. byly nekvalitní denáry nahrazeny brakteáty (z lat. bractea = plíšek). Nejstarší byly tzv. široké o hmotnosti 1 g, pak malé a od 60. let střední. Brakteáty byly raženy pouze jednostranně. V roce 1300 za vlády Václava II. se začaly razit pražské groše zpočátku za pomoci italských odborníků na Vlašském dvoře v Kutné hoře. Jeden groš obsahoval 3,86 g stříbra. Groše se staly oblíbeným platidlem po celé střední Evropě. Základní měnovou jednotkou zůstaly až do roku 1561. V Uhrách se ražba grošů neujala. Uhry měly bohaté zlaté doly na Slovensku, a proto dávaly přednost ražbě zlatých florénů - dukátů. V Českých zemích se dukáty začaly razit za vlády Jana Lucemburského od roku 1325. Jeden dukát obsahoval 3,53 g zlata. Na konci 14. století soustavné spoléhání na stříbro jako hlavní ekvivalent obchodní směny způsobilo pokles výnosu kutnohorských dolů (z 15 000 kg stříbra ročně na méně než 10 000) a rapidní zhoršení pražského groše, který v roce 1407 značně devalvoval. Někdejší symbol hospodářské prosperity Království českého se stal mincí s omezenou ražbou a její kurs se vůči dukátu nadále snižoval. Potíže v peněžní sféře byla přímo spjata s politickým vývojem. v husitském období (1419-1436) se ekonomika potýkala s nedostatkem kvalitní mince a drahých kovů. Výnos kutnohorských dolů klesal již před revolucí a po obsazení města husity (1421) se těžba držela na velmi nízké úrovni. v roce 1423 fakticky ustala ražba pražského groše. Česko moravský prostor zaplavila drobná mince, ražená stále častěji z mědi. Předrevoluční groš se stal žádaným platidlem. Poptávka po dukátech prudce vzrostla. Husitská vojska při taženích za hranice obyčejně získávala velké sumy zlatých mincí ve formě výpalného.

Přes všechny vylíčené zmatky však inflace v revolučním období činila pouhých 10-12%. Za vlády Jiřího z Poděbrad bylo obnoveno dolování stříbra v Kutné Hoře a ražba pražského groše. Po nástupu Jagelonců na český trůn došlo k poslednímu vzestupu produkce stříbrných dolů v Kutné hoře. Ludvík Jagelonský zahájil v roce 1519 ražbu nové velké mince tolaru. Tolar obsahoval 27,2 g stříbra. Produkce kutnohorských dolů se na konci 15. století zvýšila z 1500 kg na 4500 kg ročně. Bylo to poslední vzepětí a trvalo do druhého desetiletí 16. století, kdy dolování začalo nenávratně upadat. Kutnohorská naleziště nahradil v roce 1515 Jáchymov. V Jáchymově se těžilo průměrně 15 558 stříbra ročně, ale jeho sláva skončila už po třiceti letech. Dodnes z ní bylo alespoň slovo dolar z německého Jaochimsthaler-Thaler-tolar-dolar. Polovina 16. století učinila tečku za pověstí českého středověkého mincovnictví. Roku 1547 zrušil král Ferdinand I. Habsburský systém a český groš byl vytlačen zlatým rýnským a grošem míšenským (kurs byl 1 groš český za 2 groše míšenské). Třicetiletá válka podvázal zahraniční obchod a zrušila i domácí trh. Značně poklesla i hodnota peněz. Za znehodnocení mince v českých zemích neslo vinu už po roce 1622 tzv. finanční konsorcium. Jeho činnost, ražba dlouhých mincí s malým obsahem drahého kovu, skončila roku 1623 státním bankrotem (kaladou). Cena mince se snížila na desetinu. Přibližně od 17. století se jako drobné mince začaly používat krejcary. 120 krejcarů se rovnalo tolaru. Původně se razily ze stříbra, ale od doby Marie Terezie už jen z mědi. Za vlády Marie Terezie se zavedl jednotný peněžní systém, společná tolarová a zlatková měna. Základní měnovou jednotkou se stal 1 zlatý ve stříbře, který měl hodnotu poloviny tolaru nebo 30 krejcarů. Přesto se nepodařilo naplnit státní pokladnu. Roku 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz bankocetlí ve střední Evropě. Byly to neúročné dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se snažila krýt část finančního schodku a snížit státní dluh. Po vyhlášení státního bankrotu v roce 1811 hodnota státního oběživa byla snížena na jednu pětinu. Bylo zahájeno vydávání nových papírových peněz tzv. šajnů. Až do poloviny 19. století bylo základem hodnoty peněz stříbro. Zlato hrálo druhořadou roli. V 50.letech 19.století v USA otevřeli tak bohaté doly, že jeho cena začala prudce kolísat a klesat. Mnohé státy to přinutilo zavést měnu založenou jen na zlatě, které nadále představovalo stálou hodnotu. Rakousko-Uhersko tak učinilo 2.srpna 1892. Současně zavedlo i nové měnové jednotky-korunu a haléř.

Po rozpadu Rakouska-Uherska převzaly korunovou měnu všechny nástupnické státy. Ale jen Československo úspěšně překonalo poválečný měnový rozvrat a zachovalo si i názvy měnových jednotek. Československá měna vznikla 3.-9.března 1919 okolkováním rakousko-uherských bankovek. Kolky v hodnotě 10h, 20h, a 1k vytiskla grafická unie v Praza a tiskárna Haase ve Vídni. Okolkované bankovky byly prohlášeny za první československé státovky. Okolkované bankovky byly 10, 20, 50, 100, 1000 korun. Neokolkované 1 a 2 korun. Nově vzniklý Bankovní úřad ministerstva financí začal současně s kolkováním bankovek připravovat první státovky s českým a slovenským textem a slovanskou tematikou. S tiskem státovek se spěchalo kvůli ztrátám z falešných kolků. Tisícikoruna byla objednána v New Yorku. Byla tištěna hlubotiskem a tím dobře chráněna proti padělávání. Pětitisícikoruna byla tištěna hlubotiskem kombinovaným s knihtiskem ve Vídni. Obecně se soudí, že výtvarná úroveň těchto bankovek je vysoká. Jsou navrženy v secesním stylu Alfonsem Muchou (autor padesátikoruny je neznámý). Státovky první emise byly hojně padělány. Díky většinou méně kvalitnímu papíru docházelo k rychlému opotřebení, a proto byly vydány nové státovky 2.emise v hodnotách 5, 50, 100, 500 a 5000 Kč. Stejně jako tisícikoruna byly tištěny v Americe. Tisk bankovek v Americe, a předtím ve Vídni, byl od počátku považován pouze za náhradní řešení. Již v roce 1922 měl Bankovní úřad ministerstva financí ateliér, v němž byla prováděna výroba tiskových matric pro soukromé tiskárny, které až do roku 1928 zajišťovaly tisk nominálů 5, 10, 20 a 50 Kč. Nové zřízená tiskárna bankovek Národní banky v Praze v Růžové ulici, zahájila činnost v květnu 1928 tiskem první bankovky - dvacetikoruny 1926. Vláda Československé republiky se po mnichovské dohodě z 29.září 1938 ocitla stejně jako celá republika v politické izolaci. Po zřízení Protektorátu byla stanovena německá marka zákonným platidlem v Protektorátu, platnost české koruny byla ponechána souběžně s německou markou. Bylo rozhodnuto, že poměr obou měn bude stanoven říšskou radou. Na jednou německou marku bylo počítáno 10 korun. Platební dohoda mezi Říšskou bankou a Národní bankou pro Čechy a Moravu nastartovala finanční vysávání Německem. Národní banka vyměňovala Němcům marky za koruny, ale získané marky nemohla uvádět do oběhu. Převáděla je do Berlína, kde jí byly připisovány jako aktivum. Slovenské mince a bankovky si během války zachovaly výtvarnou i technickou úroveň. Protektorátní naopak vyjadřovaly tvrdou realitu okupace.

Od roku 1940 byly v mincovně Lysé nad Labem raženy ze zinku mince hodnot 1k, 50, 20, 10 haléřů. Prvními papírovými penězi byla téhož roku koruna a pětikoruna s protektorátním přetiskem, původně připravované jako československé státovky k pokrytí nákladů mobilizace. Korunní poukázky z roku 1944 byly vytištěny v Sovětském svazu. Byly dávány do oběhu průběžně s osvobozením Československa prostřednictvím sovětských vojenských jednotek a nově zřizovaných československých úřadů. Byly připravovány narychlo. Po výtvarné stránce patří k nejhorším československým penězům. Po osvobození v květnu 1945 bylo oběživo na území republiky pestré. V Čechách a na Moravě a ve Slezsku obíhaly protektorátní koruny a německá marka, na Slovensku slovenská koruna, v části Slovenska obsazené dříve Maďary pengo. Vojáci sovětské armády platili poukázkami 1944 a americká armáda markovými poukázkami. Navíc byla 12.července ještě obnovena platnost mince, a 25.srpna i bankovka první republiky. Měnová reforma z 1.listopadu 1945 měla odstranit chaos měn, snížit objem peněz v oběhu a znovu zavést československou korunu. Všechny obíhající peníze byly vyměněny v poměru 1:1 za státovky bez data, které byly vytištěny pro exilovou vládu v Anglii. 100 a 1000 byly tištěné již v Praze. Každý mohl vyměnit 500 Kčs. Částky převyšující 500 byly nuceně složeny na tzv. vázané vklady, které mohly být uvolňovány jen v případě nezbytnosti. Tyto vklady byly tedy zablokovány a při další reformě v 1953 byly bez náhrady zrušeny. V oběhu zůstaly ještě po několik let, z důvodu nedostatku mincí, mince Slovenského státu, Protektorátu a první republiky. Platby byly po 1.říjnu upraveny na trojnásobek stavu z roku 1939. Oficiální kurs amerického dolaru byl stanoven na 50 Kčs, britská libra stála 201,5 Kčs, švýcarský frank 11,62 a francouzský frank 1 Kčs. Měnová reforma z 30. května 1953 spojila odstranění lístkového přídělového systému s doposud nevídanou likvidací hotovostí a vkladů obyvatelstva. Bankovky hodnot 100, 50, 25, 10 korun a státovky 5, 3, 1 koruny byly tajně vytištěny v Moskvě, mince hodnot 25, 10, 5, 3 a 1 haléř vyraženy v Leningradě. Obojí s letopočtem 1953. Papírové peníze o hodnotě 25 a 3 koruny vycházející z rublového systému, byly později jiným číslovačem dotiskovány v Praze a mince raženy v Kremnici. Pozadí tajné měnové reformy odkrývaly letáčky v podobě jednokoruny shazované nad Československem z balónů. Reforma proběhla podle následujících zásad:
1. Výměna hotovostí: na osobu bylo vyměněno 300 Kčs starých v poměru 1:5. Pokud byl občan pokládán za vykořisťovatele nebyly my vyměněny vůbec.

Vše nad 300 Kčs bylo vyměněno 1:50. 2. Přepočítávání vkladů:
? vklady na knížkách závodního spoření, spoření žáků a vklady laureátů státních cen v poměru 1:5
? ostatní vklady vzniklé před 16.5. 1953 byly počítány diferencovaně, byly rozděleny do pásem a každé bylo měněno podle tohoto klíče: do 5000 Kčs 1:5, 5000-10000 Kčs 1:25, 10000-20000 Kčs 1:10, 20000-50000 Kčs 1:25, nad 50000 Kčs 1:30. Ostatní vklady uložené mezi 16. a 30.5. 1953 1:50. Vázané vklady byly bez náhrad zrušeny. 3. Platy, důchody, stipendia, daně, půjčky a pojistné se
přepočítávaly 1:5
4. Vázaný (lístkový) systém byl zrušen. 5. Bez náhrad byly zrušeny všechny státní dluhopisy, i ty které byly vydány po roce 1945. Odhaduje se, že stát provedením reformy získal několik miliard korun v nové měně a zbavil se mnoha miliard korun státního dluhu. Soustava mincí byla roku 1972 doplněna mosazným dvacetihaléřem a mědiniklovou dvoukorunu. Od roku 1978 se razí nový mědiniklový padesátihaléř. Tisícikoruna z roku 1985 je poslední emisí pestrobarevných bankovek. Bankovky mají poprvé jednotnou-dolarovou šířku, slepecké značky, ale chybějí ji moderní ochranné prvky. 100 Kčs 1989 s K. Gottwaldem byla pro odpor veřejnosti stahována již po třech měsících. Rok 1989 přináší politickou změnu a rok 1990 vznik České a Slovenské federativní republiky. Na líci mincí se objevuje označení ČSFR a čtyřdílný znak. Novinkou byly desetikoruny s portréty Masaryka, Štefánika a Rašína. 1.ledna 1993 vznikla Česká republika. K 2.únoru došlo k oddělení české a slovenské měny. Peníze byly měněny v poměru 1:1. Osoby starší patnácti let si mohla směnit do výše 4000 Kčs, výměna na dítě byla 1000 Kčs. Peníze nad tyto částky bylo možno poslat poštou na adresu majitelů. Vklady v bankách byly přepočítávány automaticky. Po dobu výměny byl pozastaven výběr vkladů. Stokoruny byly opatřeny lepeným fialovohnědým kolkem, pětisetkoruny a tisicikoruny hnědým. Na tisícikoruně byl také kolek vytištěn. Peníze o hodnotě 10, 20 a 50 Kčs a mince nebyly kolkovány a zůstaly prozatím v platnosti. Nekolkované bankovky platily do konce července 1993, kolkované do konce srpna. Polední federální mince platily do konce listopadu. Společně s vydáváním kolkovaných bankovek byla v únoru uvedena do oběhu i první česká bankovka, dvousetkoruna s J.A.Komenským (autor Kulhánek). Kompletní řada bankovek byla vydána do dubna 1994. 7.dubna byly dány do oběhu první české mince padesátikorun.

Tisk bankovek byl poněkud urychlen, a proto u některých peněz došlo k druhému vydání s výraznějším barevným tiskem a změnou kresby. Jablonecká mincovna, která od roku 1995 razí všechny mince v oběhu, má ve znaku malé "b" s korunkou. Tato mincovna v roce 1995 vyrazila první zlaté mince České republiky. Československé pamětní mince 1928-92

Po dobu trvání Československé republiky bylo vydána 105 stříbrných pamětních mincí, většinou ražených k výročí význačných událostí. Nejčastější nominální hodnotou je stokoruna. Na líci byl vždy státní znak a název republiky. Pamětní mince byly před rokem 1953 raženy v milionovém nákladu, náklad pamětních mincí po roce 1953 se pohyboval mezi 25-140 tisíci kusy, průměrně kolem 70 tisíc kusů. Pamětní mince mají sice v oběhu platnost stejnou jako bankovky, ale jako součást oběživa jsou zcela zanedbatelné. Většinou vůbec neobíhají, mají funkci sběratelskou nebo darovací. Pamětní mince vydané po roce 1953 jsou dosud v platnosti.